véda (Hind)
věda – objektivní výzkum vnímané reality a její racionální výklad (s možností uplatnění získaného vědění v praktických vědních disciplínách). Věda v tomto smyslu byla v některých odvětvích značně pokročilá již v indickém starověku. Např.: desetinná soustava čísel byla vynalezena v Indii (doložena, v plném užívání, r. 595) a dostala se do Evropy arabským prostřednictvím. Také tzv. arabské číslice, jež nahradily číslice římské, jsou indického původu. Byla tu znalost pozitivních i negativních abstraktních čísel, kalkulace s nulou a hodnotou nekonečna, kvadratických rovnic, geometrie (i sférické), trigonometrie atd. Dá se říci, že evropská matematika předstihla indickou teprve s Leibnizem. Indické astronomické představy o obrovském rozsahu vesmíru, o neobyčejně dlouhých časových obdobích jeho trvání a mnohosti světových systémů rovněž předešly evropské pochopení těchto skutečností o celou řadu staletí. Také lékařství, včetně ranhojičství a některých operačních zákroků, bylo dále nežli v evropském středověku. V jazykovědě vyniká fonetika a zejména nedostižná gramatika.
Postoj indického náboženského myšlení k novým poznatkům a objevům vědecké povahy byl vždy otevřený a receptivní. Dnešní hinduismus si přirozeně udržuje svůj nadsvětský filozofický výhled a vidí cíl a smysl života v transcendentnu, které je mimo dosah současných metod vědeckého výzkumu, má však svým filozofickým postojem zcela kladný poměr k modernímu vědeckému bádání a dovede jeho poznatky bez nesnází přijmout, pokud se toto bádání omezuje ve svých závěrech na sobě přístupné oblasti a nepřekračuje hranice své kompetence popíráním neviditelných transcendentních úrovní reality a platnosti kosmického zákona ve všech oblastech dění, včetně mravního konání a duchovního snažení.