Beneš Jaroslav
Beneš Jaroslav
v Praze
v Praze
Římskokatolický kněz, teolog a filosof. Studoval na české teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a na několika římských institucích, včetně Pontificia Universitas Gregoriana. V roce 1916 byl vysvěcen na kněze. Získal doktorát z filosofie (1924) a teologie (1926). Od roku 1927 působil jako docent, od roku 1929 jako profesor křesťanské filosofie na teologické fakultě Univerzity Karlovy. Po druhé světové válce byl jmenován děkanem fakulty. Byl kanovníkem kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Ve své vědecké práci se zaměřoval na scholastickou filosofii, zejména na dílo Tomáše Akvinského, a kritiku moderních filosofických směrů, jako je karteziánství a idealismus. Mezi jeho významná díla patří např. Valor „possibilium“ apud S. Thomam, Henricum Gandavensem, B. Iacobum de Viterbio (1927), Psychoanalyse (1929), Lidská duše a její mohutnosti (1930), René Descartes či Tomáš Akvinský? Problém poznání u Descarta s hlediska křesťanské filosofie (1935; reedice 1991), Quomodo Cartesius problema criticum posuerit et solverit (1936–37), Rozumem ke zdroji pravdy (1939), Duch a hmota v theorii poznání (1946).