farář (JKI-K)

farář (z řec. paroikia – oblast) V římkat. církvi kněz – duch. správce určitého círk. obvodu (farnosti) obdařený všemi právy (sloužit mši sv., vysluhovat svátosti, kázat, dbát o kázeň věřících apod.), ale podřízený biskupovi příslušné diecéze (hierarchie). V protest. církvích jsou f. obvykle méně závislí na vyšších představených a svá práva a povinnosti odvozují z povolání sborem.