vyznání víry (JKI-K)
vyznání víry (řec. symbolon, lat. credo) Veřejné vyjádření a stvrzení vztahu k Bohu v rámci křtu, bohoslužebné oslavy Boha (aklamace), při misii (zvěstování, kérygma), při obvinění u soudního procesu nebo z důvodu zřetelného odlišení od falešného učení (hereze). Původně vyjadřovalo víru v Kristovo vzkříšení, význam jeho smrti (obojí spojeno ve „formuli víry“ v 1K 15,3–5) a zdůrazňovalo christologické tituly (Kristus, Syn Boží, Pán apod.; christologie). V.v. se vyvinulo zejm. z křestních formulí, které se teprve později staly součástí denní bohoslužby. Má několik zákl. podob. Apoštolské v.v., užívané pouze v záp. církvi, navázalo na řím. a galské v. v. z 2. stol. a podle starších předloh (Mt 28,19) bylo už členěno na tři části odpovídající osobám boží Trojice. Obecně rozšířeným se posléze stalo nikajsko–konstantinopolské vyznání víry ze 4.–5. stol., namířené původně proti arianismu. V mešním řec. obřadu následuje v.v. po velkém vchodu (svatá liturgie), v řím. liturgii až po kázání a přímluvách (mše svatá). Na raně křesťanské v.v. navazují klasické konfese i pozdější konfese jednotlivých kř. církví (Augsburské vyznání víry, Česká konfese, Druhé helvetské vyznání aj.).
Viz též: Šema (JKI-J), vyznání víry (JKI-I)