papežská neomylnost (JKI-K)
papežská neomylnost Dogma, podle něhož je řím. papež neomylný, když jako úřední osoba (ex cathedra) vyhlašuje nauku týkající se víry a mravů, kterou má přijmout celá církev. Jeho rozhodnutí jsou v tomto případě nezměnitelná a nezávislá na souhlasu církve. Biblicky se opírá o J 21,15 a Mt 16,18. Dogma bylo vyhlášeno Piem IX. (1846-1878) na 1. vatikánském koncilu (konstituce Pastor aeternus – De Ecclesia Christi, 1870) za podpory stoupenců ultramontanismu; odpůrci (anti-infallibilisté; z lat. infallibilitas – neomylnost) z řad biskupů i věřících založili starokatolickou církev.