še’ol (JKI-J)
še’ol Bibl. výraz pro podsvětí či říši mrtvých. Vedle tohoto termínu s nejasnou etymologií se v bibli objevuje řada obrazných vyjádření, jejichž smysl je často zřejmý až ve srovnání s okolím starověkého Izraele, které otázkám posmrtné existence věnovalo větší pozornost. Podsvětí je označováno jako hrob (Iz 38,10), země (1S 28,13; Jon 2,7), jáma (Ž 30,4; Ez 31,14), místo prachu (Jb 17,16), temnoty (Jb 10,21), ticha (Ž 94,17), zapomnění (Ž 88,12) ap. Přímou analogii v ugaritských textech má obraz rozevřeného chřtánu podsvětí (Iz 5,14). Š. se nachází pod povrchem, v útrobách země (Ez 31,15.17; Ž 86,13) a zemřelí, označovaní nejčastěji jako stíny (hebr. refajim), v něm žijí dále, i když jejich další existence postrádá radost a životní sílu. Soubor představ spojených s posmrtnou existencí je v bibli poměrně chudý, neboť se tu srážely dvě tendence: Svrchovanost Jahva, která vylučovala rozvinutý soubor podsvětních božstev i barvitý obraz vnitřního uspořádání š., byla konfrontována s rozšířeným kultem mrtvých sahajícím od jejich posmrtného zaopatřování (Dt 26,12.14) až po přísně zakazované vyvolávání mrtvých k věštebným účelům (1S 28,7-25; Dt 18,11; Iz 8,19). V talmudickém období byl š. ztotožněn s místem posmrtné odplaty a propojen s představou gehenny.