Kuan‑ti (Tao)
Kuan‑ti (Guandi 关帝), císař Kuan, populární božstvo, bůh vojenství a ochránce lidu, symbol statečnosti a loajality; zobrazován bývá jako statný muž s dlouhým vousem a rudým obličejem. Jeho předobrazem je historická postava generála Kuan Jüa (Guan Yu 关 羽) žijícího v době na pomezí rozpadu dynastie Chan a vzniku Tří království na začátku 3. století n. l. Ten, když jej v jedné z početných bitev nakonec porazili a zajali, odmítl přejít na stranu nepřítele, a byl proto popraven. Vítězný vojevůdce mu však za jeho statečnost udělil čestný posmrtný titul. Postupem času se z Kuan Jüa stala kultovní postava přetvořená v božstvo. Známá je např. historka vyzdvihující jeho statečnost a odolnost, podle níž prý poklidně pokračoval v šachové partii, zatímco mu slovutný lékař Chua Tchuo bez umrtvení prováděl chirugický zákrok na poraněném rameni, aby odstranil zbytky jedu od zasažené kosti. Jedna z legend praví, že po své smrti se Kuan Jü zjevil meditujícímu buddhistickému mnichovi a díky zasvěcení, jehož se mu od něj dostalo, se sám stal osvíceným. Jako božstvo vystupuje Kuan-ti v roli ochránce před vojáky, bandity, démony či jinými zlými silami. Formálně byl zbožštěn za dynastie Suej na konci 6. století a od té doby mu bylo císaři uděleno mnoho čestných titulů. Do pozice císaře Kuana byl kanonizován císařským dekretem roku 1594. Kuan-ti je uctívaný též u buddhistů a konfuciánů a jeho kult se rozšířil i mimo Čínu, do Vietnamu, Koreje a Japonska.