šeng‑žen (Tao)

šeng‑žen (shengren 圣人), „mudřec“, „mudrc“, „světec“, v čínské tradici pojmenování pro člověka vynikajícího neobvyklou moudrostí a ušlechtilým charakterem zároveň, kteréžto vlastností jsou výsledkem píle, sebekázně a dodržování morálních zásad. Takto je vnímán zejména v konfuciánském pojímání. V taoistické tradici je šeng-žen synonymem pro opravdového člověka (čen-žen), čili pro jedince, který kromě lidských vlastností získal pěstováním Cesty (siou-tao) i nadpřirozené schopnosti a dosáhl stavu nesmrtelnosti. Jako takový stojí mimo zákony vznikání a zanikání, je věčný jako tao a je jeho inkarnací v lidské podobě; může se libovolně vracet na svět a zase z něj odcházet, nabývat jakýchkoli forem nebo kdykoli zmizet. Na rozdíl od konfuciánského mudrce se nestará o světské záležitosti, nepřichází s poučeními, jak řídit stát, nýbrž se zjevuje jen hledačům Cesty, aby jim napomáhal v jejich úsilí, zatímco před zraky běžných smrtelníků zůstává skryt.

Vladimír Ando