tung‑tchien (Tao)

tung‑tchien (dongtian 洞天), „jeskynní nebesa“, taoistický pozemský ráj; pojem se používá často ve spojení s výrazem fu-ti (fudi 福 地), „země blaženosti“. Označuje fantaskní rajská místa skrytá hluboko v posvátných horách (Wu-jüe), případně v podzemí, kde uprostřed nádherné přírody žijí blaženým životem pozemští nesmrtelní (sien). Jednotlivé ráje mezi sebou propojují podzemní trasy. První popisy pozemských rájů se v literatuře objevují od 4.–5. století. Tchangský taoista S’-ma Čcheng-čen vypracoval jejich systematiku, když je rozdělil do 10 velkých, 36 malých jeskynních nebes a 72 zemí blaženosti. Pozemské ráje se podle víry otevírají i vyznavačům taoismu, kteří pilně provádějí praktiky vnitřního zušlechťování (nej-lien) a hromadí zásluhy konáním dobrých skutků (kung-te).

Vladimír Ando