Wu‑jüe (Tao)
Wu‑jüe (Wuyue 五岳), „Patero vrcholů“, souhrnné pojmenování pro pětici posvátných hor. S tímto pojmem a doklady o uctívání určitých hor jako sídel božstev v podobě státního kultu se setkáváme již v literárních památkách z doby dynastie Čou (11.–3. století před n. l.). V taoistické tradici byly hory odedávna útočištěm hledačům Cesty (siou-tao), kteří zde v přírodě a odloučení od světa lidí nacházeli klid a podmínky pro provozování svých praktik. Též jim poskytovaly zdroje bylin a minerálů potřebných pro výrobu léčebných odvarů nebo preparátů, které měly zajistit dlouhověkost (čchang-šeng pu-s’). Uplatňovaly se také v meditačních praktikách jako objekty vizualizace a sídla božstev, která se za účelem komunikace vyvolávají před vnitřním zrakem (nej-š’). S postupnou institucionalizací religiózního taoismu se začaly v horách budovat kláštery jako centra náboženského života jednotlivých sekt. Sestava Wu-jüe nebyla v dějinách stále stejná, postupně se ustálila na těchto pěti horách:
Tchaj‑šan (Tai Shan 泰山), Největší hora, je Východním vrcholem, Tung-jüe (Dongyue 东岳), první mezi pěticí hor a druhým z 36 tzv. jeskynních nebí (tung-tchien) na zemi; svým vrcholem o výšce 1 545 m n. m. vyčnívá uprostřed provincie Šan-tung (Shandong) na východě Číny. V čínské civilizaci odpradávna sehrává roli klíčové posvátné hory opředené mnoha pověstmi a bájemi, kterou navštěvovali císaři všech dynastií, aby zde vykonali obřady obětování. Považovala se za sídlo vládce záhrobí Tung-jüe ta-tiho, proto sem přicházely každoročně tisíce poutníků v naději, že si vymodlí vymazání z registru smrti. Dnes je oblíbeným výletním místem, až na vrchol zpřístupněným širokým kamenným schodištěm. Hora je na seznamu světových kulturních památek.
Cheng‑šan (Heng Shan 衡山), Ležaté hory, představují tzv. Jižní vrchol, Nan-jüe (Nanyue 南岳) a jsou třetím z jeskynních nebí. Pohoří se táhne v délce 150 km v provincii Chu-nan (Hunan), má 72 zalesněných vrcholů, z nichž nejvyšší dosahuje 1 298 m n. m. Místo odedávna uctívali hledači Cesty, útočiště před válečnou vřavou zde ve 4. století našla a až do smrti tu zůstala významná taoistka Wej Chua-cchun, nový klášter zde zakládal v 8. století proslulý taoistický učenec S’-ma Čcheng-čen. Nejvýznamnější sakrální stavbou v horách je Velký klášter Jižního vrcholu, Nan-jüe Ta-miao (Nanyue Damiao 南岳大庙), největší klášterní komplex v jižní Číně, založený za dynastie Tchang (7.–10. století) a do podoby císařského Zakázaného města v Pekingu přestavěný na konci 19. století. Pohoří Cheng-šan je posvátné i pro buddhisty, je zde proto rovněž mnoho buddhistických klášterů.
Chua‑šan (Hua Shan 华山), Květinová hora, je Západním vrcholem, Si-jüe (Xiyue 西岳), a čtvrtým ze 36 jeskynních nebí. Pohoří o rozloze 204 km2 se nachází asi 120 km východně od hlavního města provincie Šen-si (Shaanxi), Si-anu (Xi’an), a sahá do výšky 2 160 m n. m. Pětice jeho strmých skalnatých vrcholů připomíná z dálky tvar lotosového květu, odtud je odvozeno jméno hory. Podle legend navštívil posvátnou horu samotný Lao-c’. První z historicky známých taoistů, který zde pobýval, byl reformátor Kchou Čchien-č’ v 5. století. V 9. století zde působil význačný taoistický myslitel Čchen Tchuan. První svatyně zde byla založena již za chanského císaře Wu-tiho (vládl 140–88 před n. l.) a hora byla po dvě tisíciletí posvátným místem čínských císařů 13 dynastií, jejichž metropolí byl právě nedaleký Si-an. Ovšem spíše než poutním místem odjakživa byla útočištěm taoistických hledačů nesmrtelnosti, poustevníků. Je to jediná z pěti hor, jež je ryze taoistická a na níž nejsou i buddhistické chrámy. Chrámy jsou zde menší, umístěné vysoko na skalnatých útesech, přístupné jen po strmých schodech tesaných do skály, kde některé úseky lze zvládnout jedině pomocí jisticích řetězů. Na Chua-šanu jsou krásné přírodní scenerie a pohoří představuje současně i unikátní ekosystém, v němž lze nalézt na 1 200 rostlinných a 200 živočišných druhů.
Cheng‑šan (Heng Shan 恒山), Věčná hora, je Severním vrcholem, Pej-jüe (Beiyue 北岳), a pátým ze 36 jeskynních nebí; pohoří se nachází v severní části provincie Šan-si (Shanxi) a jeho nejvyšší vrchol dosahuje 2 190 m n. m. Místo sloužilo sakrálním účelům už za dynastie Čou, první svatyně k uctění božstva hory zde byly postaveny za dynastie Chan, nejstarší klášter byl založen roku 435. V porovnání s ostatními posvátnými lokalitami nepatřila tato hora k hlavním vyhledávaným poutním místům ani školicím centrům mnichů. Vzhledem ke své poloze byla též několikrát v dějinách součástí území okupovaných severskými nomády, a tudíž i obtížně dostupná. Ke známým postavám taoismu spojeným s Cheng-šan patří například Mao Jing nebo Čang Kuo-lao (Pa-sien). Nejznámější turistickou atrakcí v horách je ovšem nikoli taoistický, nýbrž buddhistický klášter Süan-kchung-s’ (Xuankongsi 悬空寺), Visící klášter, architektonicky unikátní stavba zasazená doprostřed kolmé skalní stěny a částečně podpíraná dřevěnými kůly.
Sung‑šan (Song Shan 嵩山), s nejvyšším vrcholem 1 494 m n. m., je Středním vrcholem, Čung-jüe (Zhongyue 中岳) pětice, a představuje šesté ze 36 jeskynních nebí. Pohoří se rozkládá poblíž Luo-jangu (Luoyang) v provincii Che-nan (Henan). Jako působiště hledačů Cesty bylo známé již za dynastie Čou. V průběhu věků zde pobývaly mnohé známé postavy taoismu, např. mág Cuo Cch’, reformátor Kchou Čchien-č’ nebo slavný tchangský taoista S’-ma Čcheng-čen. Nejdůležitějším klášterním komplexem je Klášter Středního vrcholu, Čung-jüe-miao (Zhongyuemiao 中岳庙), o rozloze přes 100 000 m2, ležící při úpatí pohoří; jeho historie sahá až do dynastie Čchin (3. století před n. l.). V pohoří je roztroušeno mnoho klášterů, ovšem více než taoistické je známé jako posvátné místo buddhistů. Stojí zde věhlasný Šaolinský klášter, Šao-lin-s’ (Shaolinsi 少林寺), v němž měl v 5. století působit indický mnich Bódhidharma, uctívaný jako patriarcha šaolinského bojového umění šao-lin-čchüan (shaolinquan 少林拳).