Chuang‑ti (Tao)
Chuang‑ti (Huangdi 黄帝), Žlutý císař, jménem zvaný Kung-sun Süan-jüan (Gongsun Xuanyuan 公孙轩辕), poslední z trojice mytických císařů, považovaných za praotce čínského národa. Tradiční chronologie datuje éru jeho vlády do let 2697–2597 nebo 2674–2575 před n. l. Připisuje se mu zavedení kalendáře, kompasu, kolového povozu, hrnčířského kruhu, pěstování bource morušového. Mytologická postava Žlutého císaře vystupuje v předchanské a chanské éře na několika úrovních. Bývá zobrazován jako vzor osvíceného panovníka, který vládne silou své morální ctnosti, ale současně hojně využívá i rad svých moudrých rádců; v taoistické literatuře, a zejména v textech čínské medicíny, je nemálo děl, která jsou psána formou dialogu mezi císařem a jeho rádci. V kulturní tradici představoval božstvo vládnoucí nad centrálními nebesy; zobrazován byl se čtyřmi obličeji, které mu jako božské síle středu umožňují současně hledět do všech světových stran. V taoistické tradici vystupoval Žlutý císař jako předavatel učení, úspěšný adept praktik nesmrtelnosti (sien) i autor děl o metodách pěstování života (jang-šeng) a nesmrtelnosti, resp. adresát takovýchto textů předávaných mu božskými bytostmi. V dalším historickém vývoji taoismu jej v roli klíčové postavy nauky postupně vystřídal zbožštělý Lao-c’ (Tchaj-šang Lao-ťün).