Jü, Ťi (Tao)
Jü, Ťi (Yu Ji 于吉), píše se též jako Kan Ťi (Gan Ji 干吉), věhlasný mág (fang-š’) z 2. století n. l., který působil ve východní Číně v oblasti Šantungského poloostrova. Byl považován za zázračného léčitele, své pacienty léčil pomocí talismanů (fu-lu) a svěcené vody. V některých taoistických spisech se mu přisuzuje autorství Knihy nejvyššího míru (Tchaj‑pching‑ťing), nejdůležitějšího díla raného taoistického náboženství, které měl získat nadpřirozeným způsobem od nesmrtelných světců (sien) a jež jeho učedník předal chanskému císaři Šun-timu (panoval 126–144). Podle jiných pramenů se však tyto skutečnosti týkají Kan Ťiho, zatímco Jü Ťi je jiná osoba, resp. jde ve jméně o mylnou záměnu velice podobných znaků jü 于 a kan 干.