Jang, Ču (Tao)
Jang, Ču (Yang Zhu 杨朱), asi 4. století před n. l., taoistický filozof. O jeho životě nemáme žádné dochované údaje. Dá se předpokládat, že patřil k tzv. jin-š’ (yinshi 隐士), skrytým učencům, vzdělancům, kteří se odmítali účastnit konfuciánského řízení společnosti a žili zcela v ústraní. Jangovo myšlení známe pouze nepřímo z odkazů jiných děl, především Čuang‑c’ a Lie‑c’. Jang Ču odmítá jakoukoli společenskou angažovanost, vžité konvence a normy chování, snahu o úspěch, stejně jako úsilí o morální zdokonalování. Podle něj neexistuje bůh ani žádný posmrtný život, člověk je jenom loutkou vydanou napospas silám přírody, morální společenské normy jsou pouze podfukem, jímž chytří ovládají prostoduché, dobří v životě strádají stejně jako zlí, a nemravní si mnohdy užívají života mnohem více nežli ctnostní, mrtvým je jedno, jaké mají na sobě šaty či jakým způsobem jsou pohřbíváni. Proto skutečný mudrc přijímá vše, jak přichází a odchází, a ani trochu nedbá o konfuciánské ulpívání na zbytečnostech, jako jsou pěstování ctnosti či dobré jméno. Jediným smyslem života podle něj je žít spontánně a naplno, v souladu se svými přirozenými potřebami a pocity. Člověk nejvíce světu prospěje tím, že mu ničím úmyslně prospívat nebude, přičemž ale zároveň ničemu ani nezkřiví vlásku. Pak se vše bude ubírat svojí přirozenou cestou a nic nebude zapotřebí řídit či regulovat. Pro konfuciány byl s těmito názory prototypem odstrašujícího „asociála“. Známý o něm je výrok konfuciánského filozofa Mencia, podle něhož by Jang Ču pro svět neudělal nic, ani kdyby ho to mělo stát pouhé vytrhnutí chloupku z těla.