Kuan‑c’ (Tao)
Kuan‑c’ (Guanzi 管子), jedno z nejranějších čínských filozofických děl obsahující i taoistickou tematiku. Tradice jej připisuje Kuan Čungovi (Guan Zhong 管仲, 725–645 před n. l.), prvnímu ministru státu Čchi z období Jar a podzimů (8.–5. století před n. l.). Dnešními badateli je většinou považováno za pozdější kompilát učenců z akademie Ťi-sia založené na konci 4. století před n. l. v Lin-c’, hlavním městě státu Čchi. Taoistické povahy jsou kapitoly zabývající se mysticko-filozofickými pojednáními o přirozenosti tao a principy vnitřního zušlechťování (nej-siou), taoistických praktik, jejichž cílem je dosažení nesmrtelnosti splynutím s primární prázdnotou tao. Dílo obsahuje i kapitoly vztahující se k otázkam ekonomickým, politickým a státosprávním. Jeho dnešní dochovaná podoba je ediční prací chanského konfuciánského učence Liou Sianga (Liu Xiang 刘向) z roku 26 před n. l.