nej‑š’ (Tao)
nej‑š’ (neishi 内视), „vnitřní nazírání“, nebo i nej-kuan (neiguan 内观), „vnitřní nahlížení“, pojem taoistických praktik vnitřního šlechtění (nej-lien). Pomocí této techniky se odvrací smyslová pozornost od vnějších vlivů a adept ji stahuje dovnitř. Obvykle se provádí vsedě, možné jsou však i polohy vestoje či vleže. Nutnost obrátit vnější zrak dovnitř se v jednom starém díle objasňuje takto: „Chceme-li utišit srdce, je nejdříve třeba ovládnout oči, protože oči jsou sídlem, odkud duch putuje pryč. Pokud duch putuje z očí, unavuje to srdce. Proto je nutné ovládnout oči a přinutit (ducha) k návratu do srdce.“ Objektem vnitřního pozorování mohou být určitá místa v těle, nejčastěji elixírová pole (tan-tchien), vnitřní orgány, představy božstev nebo sledování pohybu čchi v drahách. Hlavním účelem praktiky je postupné vytvoření stavu vnitřního ticha, tzv. prázdného nahlížení, kchung-kuan (kongguan 空观), kdy mysl je zcela vyprázdněná a ustálená a neruší ji žádné vnější ani vnitřní impulsy.