Tung‑ling čen‑ťing (Tao)
Tung‑ling čen‑ťing (Dongling zhenjing 洞灵真经), Pravá kniha Mistra pronikajícího zázračnem, čestný titul díla, podle domnělého autora nazývaného i Kchang‑cchang‑c’ (Kangcangzi 亢仓 子), nebo též Kchang‑sang‑c’ (Kangsangzi 亢桑子). Titul mu udělil tchangský císař Süan-cung roku 742, kdy jej zařadil vedle dalších klasiků mezi povinnou literaturu vyžadovanou u státních zkoušek. Původ díla není jasný, první záznamy o něm jsou až z doby dynastie Tchang, jeho domnělý autor Keng-sang Čchu je však zmiňován už v díle Čuang‑c’ ze 4. století před n. l. Kniha má devět kapitol, které jsou převzaty z jiných textů, zejména Čuang‑c’, Lie‑c’ a Wen‑c’. Všeobecně se dílo považuje za falzifikát, jehož autorem je tchangský taoista Wang Š’-jüan (Wang Shiyuan 王士元).