Wej, Po-jang (Tao)
Wej, Po-jang (Wei Boyang 魏伯阳), legendární taostický nesmrtelný (sien-žen) a alchymista z období dynastie Východní Chan (25–220 n. l.). Stručné životopisy o něm uvádějí, že pocházel ze vzdělanecké rodiny, která působila po generace ve státních službách, sám však nejevil zájem o úřednickou kariéru a život strávil studiem taoistických nauk, hlavně pak alchymie, a hledáním elix ru nesmrtelnosti. Traduje se o něm příběh, jak se třemi učedníky připravil preparát, aby vyzkoušel jejich víru. Nejprve jej nechal na zkoušku pozřít psovi, načež ten okamžitě pošel. Wej přesto vyjádřil důvěru ve svůj výrobek a rovněž jej polkl; vzápětí klesl k zemi. Dva z učedníků to vystrašilo a raději odešli, třetí ovšem svému mistru věřil a preparát si vzal. Když i on padl na zem, zdánlivě mrtvý mistr vstal, vložil do úst učedníkovi i psovi jiný preparát, a ti opět procitli. Věrný učedník pak spolu s mistrem dosáhl nesmrtelnosti, zatímco dva pochybovači zůstali jen obyčejnými smrtelníky. Wejovi se připisuje autorství knihy Čou‑i cchan‑tchung‑čchi, nejstaršího dochovaného díla o alchymii v Číně.