siang‑šeng (Tao)
siang‑šeng (xiangsheng 相生), „vzájemné rození“, základní tvůrčí vztah mezi pěti hybateli (wu-sing). Má cyklický charakter, prvky jsou v něm uspořádány v pořadí: dřevo rodí oheň, oheň rodí zem, zem rodí kov, kov rodí vodu a voda rodí dřevo. Podle učení o hybatelích se díky tomuto vztahu neustále generují všechny existence. V pořadí, jak jsou seřazeny, je vždy předcházející „matkou“ následujícímu, který je jejím „dítětem“; současně platí, že „dítě“ je analogicky „matkou“ za ním následujícího hybatele. Jeden z alegorických popisů ve starých textech vysvětluje generující vztah takto: „Dřevo rodí oheň: dřevo je povahy teplé a utajuje v sobě oheň, jenž při tření z něj vyšlehne; proto dřevo rodí oheň. Oheň rodí zem: oheň je horký, proto může spálit dřevo; když dřevo shoří, vytvoří se z něho popel; popel je vlastně zem, takže oheň rodí zem. Zem rodí kov: kov je v horninách, rodí se z vlhkosti hor; navršená zem vytváří hory a hory nutně rodí horniny; proto zem rodí kov. Kov rodí vodu: jinová čchi (vody) je vlhká a tekutá; rozpuštěný kov se také mění na tekutinu, v důsledku níž vznikají v horách mraky a přinášejí vláhu; proto tedy kov rodí vodu. Voda rodí dřevo: jelikož voda je vlhká a může tudíž rodit, proto voda rodí dřevo.“