wu‑sing (Tao)
wu‑sing (wuxing 五行), „pět hybatelů“, pět hybných sil, ontologická kategorie čínské a taoistické filozofie; pěti hybateli jsou dřevo, mu (mu 木), oheň, chuo (huo 火) zem, tchu (tu 土) kov, ťin (jin 金) a voda, šuej (shui 水). Ve staročínských kosmologických teoriích představují prvotní rozdiferencování postkosmické čchi (chou-tchien č’ čchi), čili substance tvořící vesmír, k němuž došlo na začátku vzniku všehomíra působením dvou protikladných aspektů čchi, jejích složek jin a jangu. Pětice hybatelů je vnímána jako tvořivý agens, který uspořadává původně jednolitou a nediferencovanou čchi, dává vzniknout jevovému vesmíru a vnáší do něj organizační řád. Díky hybatelům se např. formuje prostor – totiž pět světových stran (se středem jako pátou „stranou“) – a čas: roční období a jejich střídání (s babím létem jako „pátým“ obdobím). Dále vzniká patero elementárních tónů, barev, chutí, pět fází cyklického vývoje věcí (zrození, dorůstání, přeměna, dozrávání-sestup, uschování-zánik) atd. Od každého hybatele se takto odvíjí řetězec jistých elementárních entit bytí, které v sobě mají zakódovány základní vlastnosti svého příslušného hybatele. V lidském těle k nim patří například pět vnitřních orgánů (cang-fu) – játra, srdce, slezina, plíce a ledviny – a jejich širších systémů. Na základě této korelace mezi nebesy a zemí se potom vysvětlují funkce orgánů v těle. Např. ledviny jsou „zhmotněním“ hybatele voda, proto v těle řídí tekutiny; voda do sebe vtahuje a uschovává, rodí se z ní život, proto se v ledvinách uchovává životní plodivá esence (ťing) a mají vztah k rozmnožovacím funkcím; podnebním projevem hybatele voda je chlad a ročním obdobím zima, proto jsou ledviny citlivé na chlad a nejvíce ohrožovány v zimě; do systému ledvin patří kosti a vlasy, proto stav a síla kostí, jakož i kvalita vlasů souvisejí se stavem ledvin, atd. Pětice hybatelů je v systému seřazena a působí na sebe cyklickým způsobem v pořadí: dřevo – oheň – zem – kov – voda – dřevo. Kruhový model tvořivých sil vesmíru předurčuje cyklickou povahu všeho bytí, které z něj vzniká. Hybatelé jsou mezi sebou propojeni ve čtyřech základních vztazích, které v systému generují všechny existence a posléze způsobují i jejich zánik. První dva vztahy, vzájemné rození (siang-šeng) a vzájemné ovládání (siang-kche), představují v rámci cyklu jeho tvořivou fázi; díky ní věci vznikají, formují se a udržují ve vzájemné relativní a dynamické rovnováze. Další dva vztahy, vzájemné podmaňování, siang-čcheng (xiangcheng 相乘), a vzájemné ponižování, siang-wu (xiangwu 相侮), které jsou vlastně předimenzovaným vztahem ovládání, potlačují, místo aby jenom regulovaly, čímž započínají destrukční fázi v cyklech existencí; v jejich důsledku vše stvořené, každá jednotlivina nakonec zaniká. Tímto způsobem v nekonečných kruzích opětovně vznikají a zanikají všechny věci a jevy.