Wang, Pi (Tao)

Wang, Pi (Wang Bi 王弼), 226–249, jeden z hlavních představitelů neotaoismu (čching-tchan) a nejvýznamnějších komentátorů díla Tao‑te‑ťing. Pocházel ze starého šlechtického rodu, který již po mnoho generací zastával vysoké funkce u panovnického dvora. Žil v období krátce po pádu dynastie Chan, v neklidných časech válek mezi nástupnickými státy. Wang Pi měl snahu v těchto chaotických poměrech nabídnout vládnoucím elitám koncepci „pravé cesty“, model správy společnosti, v němž by se taoistické chápání univerzálních zákonitostí realizovalo prostřednictvím konfuciánských metod vládnutí, aby byla zemi opět navrácena harmonie a mír. Ve filozofických úvahách Wang Pi interpretuje tao jako nebytí (wu), které je samo o sobě nepostřehnutelné a nelze je nijak vnímat ani pochopit. Jelikož se jakožto nicota nemůže nikterak projevit, manifestuje se prostřednictvím bytí, jou (you 有). Je pro něj věčným a neměnným zdrojem a způsobuje, že je vše takové, jaké je, tím, že do něj vkládá princip li (li 理). Tento princip pochopit a poznat lze a je žádoucí žít v souladu s ním, protože tím člověk slaďuje svoje konání s přírodními zákony, a nedochází tak k narušování celkové harmonie. Klíčovými aspekty principu jsou spontaneita (c’-žan) a ne-konání (wu-wej). Ve svých výkladech se Wang Pi nikterak nezabývá otázkami nesmrtelnosti ani je k textu Tao‑te‑ťingu nevztahuje. Skutečný mudrc a následovatel Cesty je podle něj ten, kdo dokáže žít spontánně, čehož dosahuje uplatňováním zásady nekonání, čili spontánním konáním, které nevychází z osobních pohnutek. Přes svůj mladý věk (zemřel ve 23 letech) se Wang Pi stal jedním z nejautoritativnějších komentátorů taoistického klasika. Kromě k Tao‑te‑ťingu napsal ještě objasňující komentáře i k základnímu konfuciánskému kánonu, Konfuciovým Lun‑jü (Lunyu 论语, Rozpravy) a ke Knize proměn (I‑ťing).

Vladimír Ando