I‑ťing (Tao)
I‑ťing (Yijing 易经), Kniha proměn, nebo i Čou‑i (Zhouyi 周易), Čouské proměny, jedno ze stěžejních a nejstarších děl čínské kultury; spolu s Knihou dokumentů, Šu‑ťing (Shujing 书经), Knihou písní, Š’‑ťing (Shijing 诗经), a Letopisy jar a podzimů, Čchun‑čchiou (Chunqiu 春秋), tvořilo pětici klasických knih, které byly kanonizovány už za dynastie Čou (11.–3. století před n. l.). Doba vzniku ani autor nejsou známy, v tradičních výkladech se autorství různě přisuzuje mytologickému císaři Fu-simu (hypotetická doba vlády 2852–2737 před n. l.), ale i historickým postavám čouského krále Wen-wanga (1099–1050 před n. l.), vévody Čou-kunga (?–1032 před n. l.), či dokonce Konfuciovi (551–479 před n. l.). Nejstarší dochovaná verze pochází ze 4.–3. století před n. l. a tradovaný text je založen na chanské verzi z 1. století před n. l. Obsahem textu je výklad 64 hexagramů kua (gua 卦), obrazců složených ze šesti horizontálních pod sebou umístěných plných (jangových) nebo přerušovaných (jinových) linek jao (yao 爻); každý hexagram je pak kombinací dvou trigramů (pa-kua). Kniha se používala k věštění, kdy se po zadání dotazu získávaly pomocí početních postupů a kombinací stonků řebříčku výsledné hexagramy a v jejich interpretaci se hledala odpověď na dotaz. V taoismu hexagramy a trigramy z I‑ťin‑ gu sloužily hlavně k symbolickému vyjádření časově-prostorového uspořádání tvořivých sil jin-jangu, a to jak v procesu formování se vesmíru, tak i v rámci lidského těla, čehož se využívalo zejména v metaforickém jazyku vnitřní alchymie (nej-tan).