Che‑šang‑kung (Tao)
Che‑šang‑kung (Heshanggong 河上公), „Ctihodný od řeky”, jeden z nejznámějších komentátorů díla Tao‑te‑ťing, taoisty uctívaný jako nesmrtelný (sien). Podle tradice působil na počátku dynastie Chan v éře císaře Wena (180–157 př. n. l.), soudobé výzkumy ovšem datují vznik komentáře spíše na konec této dynastie, do 2. století n. l. Přezdívku získal podle toho, že bydlel v poustevně u řeky. Natolik proslul mistrovstvím v naukách taoismu, že jej podle legendy vyhledal i samotný císař, aby od něj získal poučení o správném způsobu vlády v souladu s principy tao. Nespokojen s nedostatečně prokazovanou úctou dal však panovník světci najevo, že ačkoli znalý tao, je stále jenom poddaným, jelikož císaři patří všechna půda pod nebesy a každá lidská bytost na zemi. Načež se prý světec vsedě vznesl do výšky a z této pozice se zeptal, kohopak je poddaným, když není ani na nebi, ani na zemi, ani mezi lidmi. Tento čin přesvědčil císaře, že má co do činění se svatým mužem, a tak pokorně přijal jeho poučení. Typické pro Che-šang-kungovo interpretování klasického textu je poukazování na paralely mezi „správou země“ a „správou těla“, čili na to, že předpokladem schopnosti správně vládnout je předcházející zdokonalení sebe sama. Panovník se musí snažit vyprázdnit a vyčistit své nitro (čching-ťing), aby v něm mohla volně proudit primární harmonická čchi; dosáhne-li vnitřní harmonie, pak bude s to udržovat v harmonii i zemi, aniž by musel úmyslně zasahovat do chodu věcí (wu-wej).