čchi (Tao)
čchi (qi 气), pojem čínské filozofie a kosmologie, klíčový termín taoismu, všech praktik pěstování života (jang-šeng) i čínského lékařství. V nejširším smyslu znamená veškeré jsoucno, substanci a současně i v ní obsaženou hybnou sílu všech existujících věcí a jevů. Vzniká spontánně z prázdnoty nebytí tao a v počátečním stadiu je nepostřehnutelnou jednolitou tzv. prvopočáteční čchi (jüan-čchi), nebo se nazývá i prekosmickou čchi (sien-tchien č’ čchi); představuje zárodečný stav ještě nediferencovaného vesmíru. Přes primární jednolitost tvoří inherentní součásti čchi dvě složky jin a jang, zpočátku rovněž se nacházející v latentním stavu. Protože jsou si svými vlastnostmi jin a jang vzájemně protikladné, postupně dochází k samovolné diferenciaci původní jednoty a vzniká jevový vesmír; čchi v tomto skupenství se pak nazývá postkosmickou čchi (chou-tchien č’ čchi). Působením protikladných jinjangových vlastností, a v chronologii vývoje ještě i následného jejího primárního rozčlenění na pět hybných sil (wu-sing), představuje čchi substanci i agens všeho bytí. Bytí podle této filozofie vzniká, existuje a zaniká spontánně, bez jakékoli vnější vůle, jenom jako důsledek svých daností (c’-žan). Člověk je v tomto pojímání rovněž chápán jako jeden z projevů čchi; v klasickém díle taoismu Čuang‑c’ se o tom píše, že „člověk je v čchi a čchi je v člověku”. V užším smyslu znamená čchi vitální energii, oživující agens nebo i dech. Podrobná vysvětlení o fungování čchi na této úrovni nacházíme především v čínském lékařství, resp. zdravotních cvičeních čchi-kung. Čchi se charakterizuje jako životní síla vytvářející a naplňující tělo, ale mimoto v něm i cirkulující po určitých drahách. Člověk ve fázi zárodku se formuje z prekosmické, v tomto kontextu prenatální čchi získané od rodičů. Po příchodu na svět se v něm začíná produkovat postkosmická, v tomto smyslu postnatální čchi. Vzniká mícháním vrozené čchi vystupující z ledvin, resp. z tzv. moře čchi (čchi-chaj) a brány osudu (ming-men), nahoru do oblasti žaludku a sleziny, kde se míchá s esenciální čchi potravy, šuej-ku č’ ťing-čchi (shuigu zhi jingqi 水谷之精气), získávané trávením stravy, a dále do plic, v nichž se přimíchává zvenčí vdechovaná tzv. čistá čchi, čching-čchi (qingqi 清气). V těle čchi plní více pro život nevyhnutelných funkcí: je hybnou a transformační silou všech procesů v něm, podílí se na tvorbě výživy organismu a krve, zahřívá organismus a chrání jej před vnějšími vlivy podnebí. Kvalita čchi je podle čínské medicíny determinujícím prvkem zdraví i délky života. Její disharmonie a oslabování se považují za hlavní příčinu nemocí a stárnutí. Cíl léčby proto tkví ve znovuobnovení narušené rovnováhy a toku čchi, čehož lze dosáhnout podáváním léčivých preparátů, akupunkturou, masážemi a dalšími technikami. Transformace postnatální čchi do její čiré prekosmické podoby a následný duchovní návrat do prázdnoty je ústřední náplní taoistické praxe vnitřní alchymie (nej-tan).