Cuo‑wang‑lun (Tao)
Cuo‑wang‑lun (Zuowanglun 坐忘论), Pojednání o sezení do zapomnění, významné dílo taoisty S’-ma Čcheng-čena (647–735) z období dynastie Tchang. V sedmi částech v něm popisuje sedm stupňů taoistického vnitřního zušlechťování (nej-lien), které má vést k dosažení stavu mystické nesmrtelnosti. Jelikož jsou podle něj všechny věci a jevy produkovány myslí, základním postupem je „sezení do zapomnění“ (cuo-wang), aby adept pročištěním a vyprázdněním mysli dosáhl stavu úplné prázdnoty, totožného s prapůvodní prázdnotou tao. Prvním stupněm je „respekt a víra“, ťing-sin (jingxin 敬信); adept musí být neochvějně přesvědčen, že dokáže cestu realizovat a dosáhne nesmrtelnosti. Druhý stupeň je „přerušení osudu“, tuan-jüan (duanyuan 断缘); je nutné postupně přetrhávat všechny vazby na světské záležitosti a tím eliminovat příčiny znovuzrození. Třetí stupeň je „zadržování mysli“, šou-sin (shouxin 收心); mysl je nutné meditačními praktikami koncentrovat samu do sebe a jejím vyprazdňováním se blížit k prázdnotě. Čtvrtý stupeň se nazývá „povznesení se nad věci“, ťien-š’ (jianshi 简 事); adept už ničemu z věcí tohoto světa nepřikládá žádnou důležitost, protože vše vnímá jako součást univerzálního tao. Pátý stupeň je „pravé nahlížení“, čen-kuan (zhenguan 真观); v hluboké meditaci adept vše vidí v pravé podobě, tj. jako projev síly tao. Šestým stupněm je „velké ustálení“, tchaj-ting (taiding 太定); mysl je zcela vyprázdněná a prosta jakékoli činnosti, v zapomnění zůstává nejen svět, ale i osobnost adepta. Sedmý stupeň je „dosažení tao“, te-tao (dedao 得道); prázdná mysl splývá s prázdnotou nebytí a tím se stává věčnou a nesmrtelnou. S’-ma absorboval do svého učení prvky čchanového buddhismu a jeho koncepce ztišování mysli ovlivnila později neokonfuciánské filozofy dynastie Sung. Dílo mělo inspirující roli při přesunu důrazu od praktik vnější alchymie (waj-tan), za dynastie Tchang značně rozšířených, k alchymii vnitřní (nej-tan), to jest k meditativním praktikám.