nej‑tan (Tao)
nej‑tan (neidan 内丹), „vnitřní alchymie“, „vnitřní elixír“, v širším smyslu souhrnné označení pro ezoterické, meditačně koncentrační, dechové a další praktiky, jejichž cílem je dosažení duchovní nesmrtelnosti; v užším smyslu označení pro školy a linie této praxe, které se systematizovaly a vykrystalizovaly za dynastií Tchang a Sung; jako synonymum se používá i pojem zlatý elixír (ťin-tan). Přestože není k dispozici žádné specializované dílo o vnitřní alchymii z raných dob taoismu, z výroků a formulací řady textů, jakož i z faktu, že toto vědění se odpradávna předávalo přímo z mistra na žáka, lze s vysokou pravděpodobností odvodit, že obdobné praktiky, jaké uchovala pozdější tradice škol vnitřní alchymie, jsou velmi starobylé a existovaly dávno před naším letopočtem. Mimoto i samotná tradice se nejednou odvolává na klasiky, jako jsou Lao-c’ či Jin Si, a odvíjí linii předávání poznání od nich. Některé pasáže z díla Čou‑i cchan‑tchung‑čchi (asi 1.–2. století n. l.) lze interpretovat jako návody k vnitřní alchymii, elixírová pole (tan-tchien) v lidském těle zmiňuje už Mistr objímající prostotu (Pao‑pchu‑c’) na začátku 4. století; termín zlatý elixír se objevuje v raných dílech školy Zázračného klenotu (Ling-pao-pchaj) v 5. století. Tchangské dílo ze 7. století Pojednání o sezení do zapomnění (Cuo‑wang‑lun) už popisuje postupy velmi blízké těm, které charakterizují nej-tan. Vnitřní alchymie v užším smyslu se začíná systematizovat přibližně od 9.–10. století a později byla rozvíjena zejména ve škole Cesta dokonání pravé skutečnosti (Čchüan-čen-tao). Ačkoli historicky vzniklo více posloupností a postupů vnitřní alchymie, nejtypičtějším je postup podle tří etap transformace. Filozofické východisko této etapizace má základ v kosmogonickém výroku z Tao‑te‑ťingu popisujícím zákonitost vzniku bytí: „Tao rodí jedno, jedno rodí dvojí, dvojí rodí troje a troje rodí desetitisíce věcí.“ Tao je výchozí stav prázdnoty, nebytí (wu), neexistence čehokoli, čili stav neměnný, a tudíž věčný. Jedno z uvedeného výroku zastupuje primárního ducha šen (jüan-šen), jenž se jako čirý jang vynořuje z prázdnoty tao. Dvojí reprezentuje čchi, složenou z nerozdělitelné dvojsíly jin-jang; je ještě energetickou, neztvarovanou, ale již hutnější formou vznikající existence. Trojí je pak esence ťing, nejvíce zahuštěná primární látka, z níž se pak dále formují „desetitisíce věcí“, čili veškerá existence. Alchymistická cesta k nesmrtelnosti, to jest navrácení se do výchozího stavu neměnné věčnosti, znamená absolvovat v mikrokosmu člověka tento makrokosmický proces postupováním obráceným směrem (fan), od stadia desetitisíců věcí, přes sjednocení trojího ve dvojí, dvojího v jedno a návratu jednoho do prázdnoty. Stadium desetitisíců věcí v dané analogii je život jedince jako takový, jeho každodenní existence ve světě, situace, v níž započíná svou cestu za nesmrtelností. V rámci vnitřní alchymie předchází toto stadium třem transformačním etapám a nazývá se obdobím „budování základů“, ču-ťi (zhuji 筑基). V něm se adept zaměřuje na kultivaci psychickou i fyzickou, provádí různé praktiky pěstování života (jang-šeng), oprošťuje postupně mysl od vnějšího světa, dodržuje morální přikázání, pohlavní zdrženlivost, dietu atd. Jejich výsledným smyslem je, aby odstranil předešlým způsobem života, případně i vrozeně vzniklé ztráty a disharmonie esence, čchi a ducha, a uvedl tyto tři poklady (san-pao) do takového stavu harmonie, že je možné začít s jejich transmutací z postnatálního či postkosmického stadia (chou-tchien) do stadia prenatálního, prekosmického (sien-tchien). V tomto kontextu lze konstatovat, že vlastně všechny rozšířené praktiky čchi-kungu, tchaj-ťi-čchüan a podobných disciplín, na něž následně nenavazuje praxe vytvoření vnitřního elixíru, zůstávají na úrovni budování základů v rámci taoistické vnitřní alchymie. Když je adept připraven, začíná první ze tří transmutačních etap vnitřní alchymie, a to etapa „přetavování esence a její transformace na čchi“ (lien-ťing chua-čchi); je to stadium, kdy se „trojí sjednocuje ve dvojí“. Během ní se příslušnými způsoby postupně sublimuje nejhutnější ze složek, esence ťing. Děje se to při jejím obíhání v malém nebeském okruhu (siao-čou-tchien), kruhové dráze vedoucí z břicha nahoru páteří do hlavy a přední centrální linií trupu zpátky do břicha. Proces trvá přibližně sto dní a na jeho konci z původních tří komponentů zůstávají již jenom dva subtilnější: čchi a duch šen. Ty se koncentrací udržují ve spodním elixírovém poli a vytvářejí tzv. medikament (jao), který bude dále transformován. Následuje etapa „přetavování čchi a její transformace na ducha šen“ (lien-čchi chua-šen), kdy „dvojí se sjednocuje do jednoho“. O ní se uvádí, že trvá deset měsíců, což je analogie k době vývoje plodu v těle matky. V tomto období se totiž ze spojení čchi a ducha, tzv. vnitřního medikamentu (nej-jao), rodí božský zárodek (šeng-tchaj), čistý jangový duch. Proces probíhá mezi spodním a středním elixírovým polem a obrazně se nazývá velkým nebeským okruhem (ta-čou-tchien). Po jeho skončení zůstává z trojice pokladů už jenom „jedno“ – čirý duch šen – a to nyní prochází etapou „přetavování ducha a návrat do prázdnoty“ (lien-šen chuan-sü) trvající devět let. V jejich průběhu dochází k jevu zvanému vystupování ducha (čchu-šen), kdy duch je vysílán z těla stále dále až do vesmírných prostorů a je tím připravován na konečný návrat a splynutí s prázdnotou. Od doby dynastie Sung se v dalším vývoji postupně vytvořilo několik škol vnitřní alchymie, které při sledování téhož cíle vykazovaly v některých postupech určitá specifika a odlišnosti:
Jižní škola (Nan-cung) reprezentovaná Čang Po-tuanem kladla důraz na zásadu „nejprve osud, poté přirozenost“, sien ming chou sing (xian ming hou xing 先命后性), čili že je potřebné nejprve dosáhnout dokonalé tělesné harmonie a zdraví, a až na tomto základě lze dále pěstovat ducha a přivést ho k návratu do prázdnoty. V rámci metod duální kultivace (šuang-siou) mezi mužem a ženou se uplatňovaly jak praktiky sexuálního spojování (fang-čung-šu), tak i spojování duchovního, netělesného. Klíčovým aspektem jižní školy bylo vytváření zlatého elixíru na fyziologické bázi, prostřednictvím transmutování medikamentu (jao), tj. tělesných substancí, ve stanovených fázích (chuo-chou), jako prostředku k dosažení duchovní nesmrtelnosti.
Severní škola (Pej wu-cu) kladla důraz opačně než jižní, tj. v duchu poučky „nejprve přirozenost, poté osud“, sien sing chou ming (xian xing hou ming 先性后命). To znamená, že primárně se používaly mentální praktiky, fyziologické transmutace až sekundárně. Cílem meditačních praktik, zejména vnitřního nazírání (nej-š’), bylo dosáhnout vyčištění a ztišení mysli (čching-ťing), což se dále v každodenním životě podporovalo dodržováním principu nekonání (wu-wej). Čirá a prázdná mysl pak poskytuje prostředí pro oživení primárního kosmického jangu (jüan-jang) a jeho návrat do prádnoty.
Centrální škola s Li Tao-čchunem jako reprezentantem za hlavní zásadu vyznávala „uchovávání středu“, šou-čung (shouzhong 守中). Vedle regulování každodenního života ve smyslu udržování emoční rovnováhy a nepodléhání žádným extrémům a výkyvům to v meditační praxi znamenalo soustřeďování na elixírová pole. Nepoužívaly se praktiky otáčení v malém nebeském okruhu (siao-čou-tchien), čili vzestupně klesavé cirkulování čchi; pozornost se soustřeďovala na ústřední dráhu vedoucí centrem trupu.
Východní škola s Lu Si-singem jako hlavním představitelem rozvíjela praktiky sexuální duální kultivace (šuang-siou), tělesného spojování za účelem vzájemného doplňování esence ťing a propojování jin-jangu, které je potřebné pro vytvoření zlatého elixíru.
Západní škola, jejímž reprezentantem je Li Si-jüe, též využívala duální kultivaci, ovšem na podkladě předchozího dosažení stavu čistoty a tišiny (čching-ťing), kdy partneři nejprve musí meditačními postupy dosáhnout vnitřního ustálení (žu-ting), až poté praktikují duální kultivaci za účelem vytvoření božského zárodku (šeng-tchaj). Nitroalchymická praxe je přístupná stejně pro muže jako pro ženy, vzhledem k fyziologickým odlišnostem u pohlaví se však u žen v jistých fázích procesu využívají jiné postupy; proto vznikla a byla vypracována i ženská alchymie (nü-tan).