Mao‑šan (Tao)
Mao‑šan (Mao Shan 茅山), posvátné taoistické pohoří spjaté se vznikem a činností sekty Svrchované čistoty (Šang-čching-pchaj), představuje osmé z desíti tzv. velkých jeskynních nebes (tung-tchien) a první ze 72 zaslíbených zemí. Nachází se mezi Nankingem a Chang-čou (Hangzhou) v jihovýchodní Číně a jméno dostalo podle legendárních bratří Maů (Mao Jing), kteří se zde měli někdy na začátku dynastie Chan (2. století před n. l.) věnovat pěstování Cesty (siou-tao) a dosáhnout nesmrtelnosti. Ve 3. století n. l. ve zdejších horách meditovala mystička Wej Chua-cchun, duchovní předchůdkyně Svrchované čistoty, v následujícím století měl zde od jejího převtělení obdržet posvátné texty zakladatel této školy Jang Si. Roku 492 sem přichází a zakládá taoistickou komunitu Tchao Chung-ťing, který z místa učinil důležité centrum praktikování nauky. Vznikají i první kláštery, jejichž největší rozmach nastal za dynastie Tchang, kdy zde žilo několik tisíc mnichů a mnišek. Lokalita představovala i za následujících dynastií v dalších staletích známé poutní místo. Za protivládního Tchajpchingského povstání (1850–1864) komplex chrámů téměř úplně vyhořel a zbytek ničivé práce dokonaly Rudé gardy v době „kulturní revoluce“ v 60. letech 20. století. V 80. letech byly dva ze zbylých chrámů rekonstruovány a dnes patří mezi kulturní památky Číny.