Wej, Chua-cchun (Tao)
Wej, Chua-cchun (Wei Huacun 魏华存), 252–334, taoistická mystička, uctívaná jako duchovní předek sekty Svrchované čistoty (Šang-čching-pchaj). Narodila se v rodině vysokého úředníka, ale už od mládí se spíše než o společenské záležitosti zajímala o praktiky nesmrtelnosti (sien). Ve věku 24 let byla proti své vůli provdána a k taoistické praxi se vrátila až poté, co její dva synové odrostli; stala se kněžkou v sektě Cesta nebeských mistrů (Tchien-š’-tao). Legenda praví, že pohnuti jejím odhodláním se jí zjevili taoističtí nesmrtelní, zasvětili ji do tajných umění a obdařili posvátnými spisy, mezi nimi i Kánonem žluté dvorany (Chuang‑tching‑ťing), jenž se stal jedním ze stěžejních textů sekty Svrchované čistoty. Své umění předala později již jako nesmrtelná Jang Simu, považovanému za formálního zakladatele této sekty.