cang‑fu (Tao)
cang‑fu (zangfu 脏腑), pojem čínského lékařství a taoismu pro vnitřní orgány lidského těla. Rozlišuje se patero orgánů cang (zang 脏, úschovny) – játra, srdce, slezina, plíce, ledviny (resp. se přidává jako šestý i osrdečník) – a šestero orgánů fu (fu 腑, skladiště) – žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, trojitý zářič san-ťiao (sanjiao 三焦, tři energetická centra čchi v těle). Cang jsou „úschovny“, protože v sobě uchovávají tzv. esenciální čchi, životní substanci tvořenou vrozenou vitální silou čchi smíchanou s esencí získanou trávením potravy; fu jsou „skladiště“, jelikož v sobě dočasně uskladňují a následně dále distribuují produkty transformace stravy v těle. Vždy jeden cang a jeden fu ve výše uvedeném pořadí tvoří funkčně spojené a vzájemně se ovlivňující dvojice, v nichž řídícími jsou orgány cang. Celý systém je propojen sítí drah čchi a komplexem vztahů, které zajišťují vnitřní rovnováhu organismu; její narušení znamená nemoc. Činnost systému je chápána jako odraz makrokosmických zákonitostí, zejména vztahů mezi pěti hybateli (wu-sing) v mikrokosmu člověka. Jednotlivé cangy se interpretují jako „zhmotnění“ hybatelů v těle, proto i základní charakter jejich funkcí se odvíjí od charakteristik příslušných hybatelů. Takto jsou játra průmětem hybatele dřevo, srdce průmětem ohně, slezina země, plíce kovu a ledviny vody. Cang-fu prostřednictvím své čchi řídí ostatní části těla, ovlivňují psychiku a jsou prostředníky interakce organismu s vnějším prostředím. V religiózním taoismu jsou jednotlivé orgány osidlovány božstvy, s nimiž lze komunikovat prostřednictvím meditačních praktik nebo rituálů.