tan‑tchien (Tao)
tan‑tchien (dantian 丹田), „rumělkové pole“, resp. elixírové pole, pojem taoistické vnitřní alchymie (nej-tan). Označuje lokality v těle, v nichž se při meditačních cvičeních koncentruje a posléze transformuje vitální síla čchi. Rozlišují se tři tan-tchieny, dolní, střední a horní. Dolní se umisťuje do spodní části břicha; jeho lokalizace se v různých pramenech různí, jedny uvádějí, že je 1,3 palce uvnitř pupku, jiné, že je 3 palce pod pupkem a 2 palce dovnitř břicha. Většinou se však zdůrazňuje, že přesná lokalizace není podstatná. Dolní tan-tchien je oblast, kde je dítě jako zárodek spojeno pupeční šňůrou s matkou, v dospělosti je zde centrum rodící pohlavní síly, úschovna esence ťing. Střední tan-tchien se umisťuje do oblasti srdce, případně o něco níže do tzv. žluté dvorany, chuang-tching (huangting 黄庭), přibližně oblasti solárního plexu. Horní tan-tchien se nachází v hlavě uprostřed mezi a za obočím; bývá ztotožňován s palácem nirvány, ni-wan, je sídlem prvopočátečního ducha jüan-šen. Tan-tchieny jsou centry, v nichž adept v rámci transmutačního procesu provádí zásadní úkony rafinace čchi směřující k dosažení tao (te-tao); spodní tan-tchien je spojený s etapou transformace esence na čchi (lien-ťing chua-čchi), střední s transformací čchi na ducha (lien-čchi chua-šen) a horní s transformací ducha a jeho návratem do prázdnoty (lien-šen chuan-sü). V praktikách religiózního taoismu jsou tan-tchieny současně sídly božstev, která se invokují při meditaci. V dolním tan-tchienu sídlí Nebeský ctihodný vládce Cesty a její síly (Tao-te tchien-cun), ve středním Nebeský ctihodný vládce Zázračný klenot (Ling-pao tchien-cun) a v horním Nebeský ctihodný vládce prvopočátku (Jüan-š’ tchien-cun).