tchien‑cun (Tao)
tchien‑cun (tianzun 天尊), „nebeský ctihodný“, titul používaný pro nejvyšší božstva v náboženském taoismu. Tato božstva se vnímají jako inkarnace samotného tao, které od věků sestupují k lidem, často prostřednictvím nižších božstev či nesmrtelných bytostí (sien), aby jim předávaly nauku, návody, recepty, případně i přímo texty (tchien-šu), jež mají napomoci na cestě k dosažení nesmrtelnosti. Institut tchien-cunů se začal užívat jako obdoba buddhistických bódhisattvů zhruba po 3. století, kdy buddhismus začal nabývat v Číně stále většího vlivu a vznikla zřejmě potřeba nabídnout i v domácím náboženství obdobné zástupce nadpozemského milosrdenství. Nejvýznamnější jsou tři nebeští ctihodní: Nebeský ctihodný vládce prvopočátku (Jüan-š’ tchien-cun), Nebeský ctihodný vládce Zázračný klenot (Ling-pao tchien-cun) a Nebeský ctihodný vládce Cesty a její síly (Tao-te tchien-cun).