Jüan‑š’ tchien‑cun (Tao)
Jüan‑š’ tchien‑cun (Yuanshi tianzun 元始天尊), Nebeský ctihodný vládce prvopočátku, jedno z nejctěnějších božstev v religiózním taoismu. Povstal na počátku světa transformací z prvopočáteční čchi (jüan-čchi) v nejhořejší sféře Nefritové čistoty, Jü-čching (San-čching), a existuje spontánně ještě před vznikem vesmíru. Oddělením sil jin a jang (jin-jang) od sebe stvořil nebesa a zemi. Jako nejvyšší jsoucno je věčným, neviditelným a nekonečným zdrojem veškerenstva. Na počátku každé nové časové éry, jež cyklicky nastává po zkáze starého a se vznikem nového vesmíru, předává svým žákům-božstvům Knihy zázračného klenotu (Ling‑pao‑ťing), aby jejich pomocí mohli seznamovat lidstvo s taoistickou naukou, která je takto navždy přítomna ve všech světech. Jméno božstva se poprvé objevuje ve 4. století v díle slavného taoisty Ke Chunga. V průběhu doby vystřídal Jüan-š’ tchien-cun v hierarchii do té doby hlavní božstvo religiózního taoismu Chuang-lao-ťüna. V mytologii vystupuje původně i jako vládce nebeské správy, ale jelikož byl vzorem moudrého panovníka, přenechal tento svůj post Nefritovému císaři (Jü-chuang).