tao (Tao): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">tao</span> (dao 道), ústřední pojem taoismu ve všech jeho směrech. Často se nepřekládá, jelikož pro něj není přesný obsahový ekvivalent. Etymologicky vychází z původních významů znaků „cesta“, „princip“, „kráčet po cestě“, v taoistických kosmologických koncepcích označuje věčný a neměnný prazdroj všeho existujícího. Přestože je tao původcem veškerého bytí, samo o sobě je nebytím, nevnímatelnou, ničím neprojevenou bezhraničnou prázdnotou, z níž se v určitém momentu, spontánně sám od sebe zjevuje zárodek jevového vesmíru ([[tchaj‑ťi (Tao)|tchaj-ťi]]). Současně je „cestou“, jíž se existence ubírá, protože, ač samo skryté, projevuje se v bytí prostřednictvím své síly [[te (Tao)|te]]. Povaha této cesty je kruhová, návratná ([[fan (Tao)|fan]]), existence počínají v tao, vydělují se z jeho prázdnoty, aby se nakonec do ní opětovně navrátily a rozplynuly se ve všeobjímající jednotě. Tao je tedy původcem všech věcí a jevů a současně je v nich ukrytým nepostřehnutelným principem, který jim dává vnitřní smysl a předurčuje způsob jejich existence.
 
<span id="entry">tao</span> (dao 道), ústřední pojem taoismu ve všech jeho směrech. Často se nepřekládá, jelikož pro něj není přesný obsahový ekvivalent. Etymologicky vychází z původních významů znaků „cesta“, „princip“, „kráčet po cestě“, v taoistických kosmologických koncepcích označuje věčný a neměnný prazdroj všeho existujícího. Přestože je tao původcem veškerého bytí, samo o sobě je nebytím, nevnímatelnou, ničím neprojevenou bezhraničnou prázdnotou, z níž se v určitém momentu, spontánně sám od sebe zjevuje zárodek jevového vesmíru ([[tchaj‑ťi (Tao)|tchaj-ťi]]). Současně je „cestou“, jíž se existence ubírá, protože, ač samo skryté, projevuje se v bytí prostřednictvím své síly [[te (Tao)|te]]. Povaha této cesty je kruhová, návratná ([[fan (Tao)|fan]]), existence počínají v tao, vydělují se z jeho prázdnoty, aby se nakonec do ní opětovně navrátily a rozplynuly se ve všeobjímající jednotě. Tao je tedy původcem všech věcí a jevů a současně je v nich ukrytým nepostřehnutelným principem, který jim dává vnitřní smysl a předurčuje způsob jejich existence.
   
''Co v nejasné změtenosti přece úplné<br/>
+
''Co v nejasné změtenosti přece úplné''<br/>
co předešlo zrodu Nebe i Země<br/>
+
''co předešlo zrodu Nebe i Země''<br/>
tiché<br/>
+
''tiché''<br/>
prázdné<br/>
+
''prázdné''<br/>
tak samo bez hnutí<br/>
+
''tak samo bez hnutí''<br/>
cestou dosahující všeho<br/>
+
''cestou dosahující všeho''<br/>
aniž mu cokoli hrozilo zánikem<br/>
+
''aniž mu cokoli hrozilo zánikem''<br/>
mocné být Matkou světa<br/>
+
''mocné být Matkou světa''<br/>
A nevědouce jak to jmenovat<br/>
+
''A nevědouce jak to jmenovat''<br/>
značíme je'' Tao''<br/>
+
''značíme je'' Tao<br/>
a kdybych musil<br/>
+
''a kdybych musil''<br/>
já bych mu řekl Velkost<br/>
+
''já bych mu řekl Velkost''<br/>
neboť velkost<br/>
+
''neboť velkost''<br/>
to znamená vycházet<br/>
+
''to znamená vycházet''<br/>
neboť vycházet<br/>
+
''neboť vycházet''<br/>
to znamená jít dál a dál<br/>
+
''to znamená jít dál a dál''<br/>
neboť jít nejdál<br/>
+
''neboť jít nejdál''<br/>
znamená se vracet!<br/>
+
''znamená se vracet!<br/>
 
<br/>
 
<br/>
 
'' (''Tao‑te‑ťing'', kap. 25, Mladá fronta 1994)
 
'' (''Tao‑te‑ťing'', kap. 25, Mladá fronta 1994)
   
''Třicet paprsků je dohromady kolo<br/>
+
Třicet paprsků je dohromady kolo<br/>
 
ale teprve to nic mezi nimi<br/>
 
ale teprve to nic mezi nimi<br/>
 
přivodí smysl a účel kola!<br/>
 
přivodí smysl a účel kola!<br/>
Řádek 32: Řádek 32:
 
přivodí smysl a účel domu!<br/>
 
přivodí smysl a účel domu!<br/>
 
Tak v tom, co je, záleží prospěch<br/>
 
Tak v tom, co je, záleží prospěch<br/>
a v tom, co není, je účel a smysl!<br/>
+
a v tom, co není, je účel a smysl! ''<br/>
 
<br/>
 
<br/>
 
'' (Tamtéž, kap. 11)
 
'' (Tamtéž, kap. 11)

Verze z 2. 8. 2026, 10:44

tao (dao 道), ústřední pojem taoismu ve všech jeho směrech. Často se nepřekládá, jelikož pro něj není přesný obsahový ekvivalent. Etymologicky vychází z původních významů znaků „cesta“, „princip“, „kráčet po cestě“, v taoistických kosmologických koncepcích označuje věčný a neměnný prazdroj všeho existujícího. Přestože je tao původcem veškerého bytí, samo o sobě je nebytím, nevnímatelnou, ničím neprojevenou bezhraničnou prázdnotou, z níž se v určitém momentu, spontánně sám od sebe zjevuje zárodek jevového vesmíru (tchaj-ťi). Současně je „cestou“, jíž se existence ubírá, protože, ač samo skryté, projevuje se v bytí prostřednictvím své síly te. Povaha této cesty je kruhová, návratná (fan), existence počínají v tao, vydělují se z jeho prázdnoty, aby se nakonec do ní opětovně navrátily a rozplynuly se ve všeobjímající jednotě. Tao je tedy původcem všech věcí a jevů a současně je v nich ukrytým nepostřehnutelným principem, který jim dává vnitřní smysl a předurčuje způsob jejich existence.

Co v nejasné změtenosti přece úplné
co předešlo zrodu Nebe i Země
tiché
prázdné
tak samo bez hnutí
cestou dosahující všeho
aniž mu cokoli hrozilo zánikem
mocné být Matkou světa
A nevědouce jak to jmenovat
značíme je Tao
a kdybych musil
já bych mu řekl Velkost
neboť velkost
to znamená vycházet
neboť vycházet
to znamená jít dál a dál
neboť jít nejdál
znamená se vracet!

(Tao‑te‑ťing, kap. 25, Mladá fronta 1994)

Třicet paprsků je dohromady kolo
ale teprve to nic mezi nimi
přivodí smysl a účel kola!
Hrnčíř roztáčí kruh, aby vyrobil nádobu
ale teprve to nic v ní
přivodí smysl a účel nádoby!
Tešeme dveře i okenice, abychom zbudovali
dům ale teprve to nic v něm
přivodí smysl a účel domu!
Tak v tom, co je, záleží prospěch
a v tom, co není, je účel a smysl!

(Tamtéž, kap. 11)

Pojem tao se v různých kontextech používal i v jiných významech. V některých kosmologických koncepcích je silou, která dává věcem život, čili má obdobný význam jako čchi; používá se i jako pojmenování pro komplex schopností a současně i ezoterických praktik, které může osvícený člověk předávat žákovi. V religiózním taoismu je tao duchovní posvátnou entitou, z níž jako její emanace povstala nejvyšší božstva Nebeský ctihodný vládce prvopočátku (Jüan-š’ tchien-cun), resp. zbožštělý Lao-c’ (Tchaj-šang Lao-ťün), aby stvořila svět a přinesla lidem poznání. Ústředním motivem taoistické věrouky je přesvědčení, že bude-li adept vytrvale provádět „pěstování Cesty“ (siou-tao), tj. věnovat se vnitřní kultivaci, modlitbám, konání ušlechtilých skutků (kung-te), ezoterickým meditacím atd., dosáhne nakonec duchovního splynutí s jedinou pravou skutečností, jíž je spirituální realita tao (te-tao). V církevní struktuře se pojmem tao označuje sekta.

Vladimír Ando