tchaj‑ťi (Tao)
tchaj‑ťi (taiji 太极), „velký předěl“, „velké nejkrajnější“, ontologický termín taoistické a neokonfuciánské filozofie. V taoismu je vnímán jako časově hmotná kategorie, jednak označující počáteční okamžik vzniku vesmíru, jednak pojmenovávající prvotní substanci, z níž je vesmír utvářen. Tchaj-ťi je časovým rozhraním mezi věčným, avšak přitom nepostřehnutelným a nikterak neprojeveným prekosmickým (sien-tchien) stavem prázdnoty a nebytí (wu-ťi), a postkosmickým (chou-tchien) čili jevovým vesmírem. Současně je od sebe ještě neodděleným jednotným jin-jangem, tj. prvopočáteční čchi (jüan-čchi), postřehnutelným projevem tao, primární látkou, která se spontánně dále postupně diferencuje a formuje bytí. Diferenciace prvotní jednoty se v některých interpretacích obrazně popisuje jako rozdělení jin-jangu/tchaj-ťi na čtyři formy (s’-siang) a následně na osm trigramů (pa-kua); v jiné koncepci rozdělením jin-jangu vzniká nejprve pět hybných sil (wu-sing) a ty dále utvářejí a organizují vše existující; ještě další koncepce, vycházející z výroku Tao‑te‑ťingu, mluví o rozdělení jednoho ve dvojí, dvojího ve trojí a trojího na vše ostatní, přičemž jedno bývá interpretováno jako prvopočáteční čchi, dvojí jako její jinjangové složky a trojí jako esence ťing, čchi a duch šen. V neokonfuciánském pojímání je tchaj-ťi ztotožňováno s wu-ťi, neboli se považuje za ekvivalent tao, které tudíž není chápáno jako prázdné nebytí, nýbrž jako prvotní jednota. Představují jej kombinace plynule na sebe navazujících pomalých pohybů vytvářejících ucelenou sestavu. Cvičí se individuálně nebo ve dvojicích, součástí mohou být rovněž cvičení se zbraněmi, např. mečem či kopím. Účelem praktik je zharmonizovat v těle čchi, zprůchodnit dráhy jejího toku a vytvořením vnitřního souladu tělo ozdravovat a udržovat zdravé. Tradičně se za zakladatele stylu označuje taoistický mnich Čang San-feng, což je ovšem postava historicky nejasná. Doložitelné linie se začínají rozvíjet od 17. století, s Čchen Wang-tchingem (Chen Wangting 陈王庭, 1600–1680) jako prvním mistrem. V průběhu staletí bylo umění předávano dále a postupně vznikly čtyři další velké školy, pojmenované podle jejich zakladatelů Jang, Wu, Sun a Li. V rámci bojových umění patří tchaj-ťi-čchüan k tzv. vnitřním školám, nej-ťia (neijia 内家), čili těm, které kladou důraz na pěstování vnitřní síly s využíváním prvků vnitřní alchymie (nej-tan). V tom se liší od vnějších škol, waj-ťia (waijia 外家), akcentujích spíše budování fyzické síly a obratnosti. V současnosti je tchaj-ťi-čchüan oblíbené a po světě rozšířené jako zdravotní a relaxační cvičení.