šeng‑tchaj (Tao)

šeng‑tchaj (šeng-tchaj 圣胎), „božský zárodek“, též „batole“, jing-er (ying’er 婴儿), pojem taoistické vnitřní alchymie (nej-tan). V procesu nitroalchymické transmutace označuje dosažení kvalitativně nového stavu v etapě přetavování čchi na ducha (lien-čchi chua-šen), kdy spojením vitální a duchovní energie se kondenzací vytváří spirituální zárodek jako počátek budoucího nesmrtelného duchovního „těla“. V textech se tento jev označuje i jako zjevení se prvopočátečního ducha (jüan-šen) a je vnímán jako analogie k buddhistickému osvícení. Božský zárodek se posléze obdobně jako plod v těle matky po dobu desíti měsíců vyživuje, což primárně znamená udržování vnitřního ticha pomocí koncentrace na elixírové pole (tan-tchien), a poté se začíná vysílat ven z těla (čchu-šen), aby se spirituální tělo připravovalo na návrat do prázdnoty (te-tao), čili na dosažení věčné nesmrtelnosti.

Vladimír Ando