lien‑čchi chua‑šen (Tao)
lien‑čchi chua‑šen (lianqi huashen 炼气化神), „přetavování čchi a její transformace na ducha šen“, druhá etapa v procesu vnitřní alchymie (nej-tan), následující po etapě přetavování esence v čchi (lien-ťing chua-čchi); v rámci tří fází postupu (san-kuan) se nazývá středním průchodem, čung-kuan (zhongguan 中关). V ní z původních tří transmutovaných substancí (san-pao) zůstávají v podobě medikamentu jao už jenom čchi a duch šen, jelikož esence ťing již byla zcela transformována; nastává fáze, kdy se bude „dvojí navracet do jednoho“. V počáteční formě se medikament nazývá velkým, ta-jao (dayao 大药), nebo se označuje i jako matka elixíru, tan-mu (danmu 丹母). Jeho vytvoření vyžaduje sedmidenní nepřetržitou ztišující koncentraci, v závěru provázenou tzv. otřásáním šesti kořenů, což je objevení se zlatobílé záře před očima, zvuk vichru za ušima, pocit vření v dolním tan-tchienu a ledvinách a další jevy. Získaný velký medikament je jemnější a pohyblivější, než byla esence, proto práce s ním vyžaduje ještě mnohem větší míru soustředěnosti a udržování stavu vnitřního ticha, aby nedošlo k jeho úniku tělními otvory. Koncentrace se nejprve zacílí na střední tan-tchien, poté se medikament provede jednou malým nebeským okruhem (siao-čou-tchien) páteří nahoru od kostrče přes tři průchody (san-kuan) do mozku a odtud dolů zpátky do středního a dolního tan-tchienu. Prostor mezi nimi se stává v tomto stadiu kotlíkem a píckou (ting-lu) a zde se propojováním čchi a ducha šen „vytavuje“ další produkt procesu nazývaný božský zárodek (šeng-tchaj). Následujících deset měsíců se provádí vyživování zárodku, jang-tchaj (yangtai 养胎), což spočívá především v dalším vnitřním ztišování a ustalování. Tato etapa se nazývá velkým nebeským okruhem (ta-čou-tchien) a představuje stadium tzv. vnořování se do stálosti (žu-ting). Současně je procesem stálého umenšování jinové čchi v těle a její transmutace do jangového protějšku (jin-jang); obrazně alchymistické texty mluví o „odebírání olova a přilévání rtuti“, kde olovo symbolizuje jin a rtuť je synonymem pro jang. V průběhu těchto desíti měsíců se postupně objevují další příznaky celkové jangizace adeptova těla: zaniká potřeba přijímání stravy (pi-ku) a spánku, běžné dýchání se mění v embryonální dech (tchaj-si) a zvyšuje se citlivost smyslů, která daleko překračuje schopnosti obvyklého smyslového vnímání. V důsledku toho může mít adept vidiny duchů, démonů a různých jiných jevů. Základním přístupem ke všem zmiňovaným projevům, ať jsou přitažlivé či odpuzující, musí být odtažitost, které se dosahuje neustálým ztišováním a vyčišťováním mysli (čching-ťing) a kterou se vidiny překonávají.