chun (Tao)
chun (hun 魂), podle staročínských a později taoistických představ jangová (jin-jang), vyšší duše člověka, získaná od nebes a odpovídající za psychické funkce, intelekt a extrovertní duševní tendence. Spolu s jinovou tělesnou duší pcho ovlivňuje život a zdraví jedince. V okamžiku smrti se duše od sebe odtrhávají a chun uniká fontanelou zpátky k nebesům. U duchovně vyspělých jedinců se může dostat do ráje. V raném období dynastie Čou (11.–3. století před n. l.) příslušníci šlechty přinášeli obětiny duším chun zemřelých předků, aby jim zajistili pohodlné přebývání v záhrobí a sobě pak jejich přízeň a pomoc. Jedna z tezí o duších chun a pcho říká, že chun vniká do plodu v sedmém měsíci těhotenství a projeví se jeho schopností hýbat levou rukou. Rozlišují se celkově tři duše chun; jejich sídlem v těle jsou játra a krev. Pokud chun není dostatečně ukotvena v sídle a má tendenci je opouštět, na duševním stavu se to projevuje neklidem, lekavostí, strašidelnými sny nebo až ztrátami vědomí. V sektě Svrchované čistoty (Šang-čching-pchaj) patřila vizualizace duše chun k meditačním praktikám sloužícím k vyvolání komunikace s božstvy. V taoistické vnitřní alchymii (nej-tan) se chun jakožto zdroj rozrušení, vášní atd. zklidňuje koncentračními praktikami, aby se dosáhlo vnitřního duševního ztišení a pročištění (čching-ťing).