Čang, En-pchu (Tao)
Čang, En-pchu (Zhang Enpu 张恩浦), 1904–1969, představitel 63. generace v linii nebeských mistrů (tchien-š’) sahající do 2. století k zakladateli religiózní formy taoismu Čang Lingovi. Narodil se v sídle nebeských mistrů ležícím v pohoří Lung-chu-šan, kde se mu dostalo vzdělání v naukách taoismu i konfucianismu. V době bojů komunistů s čankajškovci byl roku 1926 Čang uvězněn a sakrální předměty předávané nebeskými mistry po celé generace mu byly zkonfiskovány. Po roce jej propustili, ale když byla na tomto území zřízena sovětská administrativní oblast, utekl roku 1930 do Šanghaje. Odtud se vrátil poté, co začala válka proti japonské agresi a Japonci město roku 1937 bombardovali. Ve 40. letech vyvíjel úsilí dostat taoismus na bázi oficiální instituce a roku 1947 se mu podařilo založit Šanghajskou taoistickou společnost. Když začali koncem 40. let komunisté získávat moc nad zemí, odešel Čang En-pchu i s rodinou nejprve do Singapuru a v prosinci 1949 definitivně přesídlil na Tchaj-wan, do hlavního města Tchaj-peje. Zde pokračoval ve snaze o institucionalizaci taoistického náboženství. Roku 1950 založil Taoistickou asociaci provincie Tchaj-wan, v 60. letech pobýval na Malajském poloostrově a Filipínách, aby zde šířil taoismus. Po založení Taoistické asociace Čínské republiky jej roku 1968 zvolili prvním předsedou výkonného výboru.