Čang, Ling (Tao)
Čang, Ling (Zhang Ling 张陵), zvaný též Čang Tao-ling (Zhang Daoling 张道陵), asi 34–156, zakladatel sekty Cesta nebeských mistrů (Tchien-š’-tao), první organizované formy religiózního taoismu, která vznikla pravděpodobně na konci éry panování císaře Šun-tiho (126–144 n. l.). V tomto období se Čang, jenž předtím působil na Šantungském poloostrově známém tradicemi víry v nesmrtelné (sien), přestěhoval na západ Číny, na území dnešní provincie S’-čchuan (Sichuan). Zde na posvátné hoře Che-ming-šan studoval taoistické nauky a zabýval se alchymií. Podle legendy se mu roku 142 zjevil duch Lao-c’a a sdělil mu návod na výrobu elixíru nesmrtelnosti (tan). Poté, co z něj Čang užil polovinu, aby si prodloužil život, získal svěží vzhled mladíka, ač mu bylo již přes 60 let. Lao-c’ mu též měl udělit posvěcení hlásat novou nauku založenou na taoistických principech, aby jí nahradil lidové pověry a vymýtil démonické praktiky. Dále mu předal návody k léčení a k zaříkávání duchů. Díky obdrženým tajemstvím a kontaktem s božstvy získal prý Čang magické schopnosti pobývat současně na více místech, stát se neviditelným či nahlížet do vnitřních orgánů a vyhánět z nich zlé duchy. Za vítězství nad démony mu pak Nejvyšší pán Lao (Tchaj-šang Lao-ťün), zbožštěný Lao-c’, udělil titul „nebeský mistr dokonalé jednoty“ (čeng-i tchien-š’). Čang vnesl do taoismu mnohobožství, víru ve spásu, soubor obřadů a zaříkávání a další pro široké vrstvy přitažlivé rysy. Kromě hlásání víry si příznivce získával i léčitelskými schopnostmi. Nemoci prohlašoval za důsledek špatných skutků a hříšníky léčil hromadnými očistnými rituály. Pro další vývoj religiózního taoismu bylo důležité, že stoupence organizoval do hierarchicky pevné struktury jednotek, v jejichž čele byli kněží dohlížející na život komunity a vykonávající potřebné obřady. Poplatkem za vstup do sekty bylo pět měřic rýže, od čehož je i odvozeno její druhé jméno Cesta pěti měřic rýže (Wu-tou-mi-tao). Jelikož Čanga uctívali stoupenci jako nebeského mistra tchien-š’, je sekta nazývána i Cestou nebeských mistrů, Tchien-š’-tao. Post i titul nebeského mistra přešel na jeho potomky a dědí se dodnes v rodě Čangů od 2. století už po 63 generací. Poprvé titul akceptoval císař Tchaj-wu (424–451) za dynastie Severních Wej, formálně pak byl potvrzen u nebeského mistra 36. generace Čang Cung-jena ve 13. století. Na konci života – jak praví historické zápisky – poté, co splnil přikázání božstev, odevzdal Čang zbytek elixíru, kouzelný meč na potírání démonů a posvátné talismany svému synu Čang Chengovi a pak se spolu se svou ženou a dvěma učedníky vznesl za bílého dne k nebesům (fej-šeng).