tchien‑š’ (Tao)
tchien‑š’ (tianshi 天师), „nebeský mistr“, čestný titul používaný pro nejvyšší autoritu v linii školy Cesta správné jednoty (Čeng-i-tao). Ve starověku se jím v textech označovaly božské bytosti nadpřirozeného poznání, předavatelé učení o mystériu tao. Jeho iniciálním nositelem v rámci religiózního taoismu byl zakladatel první organizované taoistické náboženské sekty Čang Ling ve 2. století n. l. Tradice praví, že mu jej udělil samotný zbožštělý Lao-c’ (Tchaj-šang Lao-ťün), když k němu sestoupil při meditačních vizích. Čang na konci života titul předal svému synovi a od té doby se již 64 generací dědí v rodině Čangů; průkazné genealogické doklady o nepřerušenosti linie ovšem neexistují. Titul samotný se používal v různých obdobích i pro jiné taoistické mistry, kteří nebyli v příbuzenském vztahu s rodinou Čangů. Nejvyšší společenské postavení získali nebeští mistři za císařů dynastie Sung, a zejména dynastie Jüan (13.–14. století), kdy jim byly uděleny pravomoci řídit většinu taoistických sekt v Číně. Za panování následující dynastie Ming byl titul přeřazen do kategorie o několik stupňů nižší, nebeští mistři postupně přestali být zváni na audience k císaři a nakonec přišli o kontakt na panovnický dvůr úplně. Nadále však mezi věřícími Cesty správné jednoty zůstali nejvyšší morální autoritou.