Čang, Lu (Tao)
Čang, Lu (Zhang Lu 张陆), 2.–3. st. n. l., vnuk a pokračovatel zakladatele religiózního taoismu Čang Linga. Byl uctíván jako zázračný léčitel. Stejně jako jeho děd hlásal, že nemoci jsou trestem za zlé skutky, a proto se musí léčit upřímnou lítostí. Roku 191 založil v údolí Chan-čung v oblasti dnešní provincie S’-čchuan (Sichuan) malý klerikální státní útvar, který existoval téměř tři desetiletí. Čang v něm začal naplňovat tehdejší představy o spravedlivé společnosti. V zemi se jako centra veřejného života zakládaly společné domy, v nichž se všichni mohli zdarma stravovat. Zakázáno bylo požívání alkoholu, na jaře a v létě se nesměla zabíjet žádná zvířata, protože to jsou období roku, kdy v přírodě sílí jangová čili životní síla, a ničení této síly se protiví zákonům tao. Dopustil-li se někdo prohřešku, první tři mu byly odpuštěny a stačilo, když svých hříchů upřímně litoval. Za další poklesek pak musel vykonávat veřejně prospěšné práce, např. opravit silnici v délce sto kroků. Území státečku bylo rozděleno na 24 okrsků, které spravovali náboženští vůdci podřízení Čang Luovi. Čangův „stát“ okolní obyvatelstvo přezdívalo „zemí spravedlivosti“. Roku 215 ovšem tento sociálně náboženský experiment skončil a Čang se musel vzdát Cchao Cchaovi, císařském generálovi, který se původně podílel na potlačení povstání Žlutých turbanů (Čang Ťiao), ovšem poté se obrátil proti dvoru a založil vlastní dynastii Wej. Čang Lu si díky sňatku dcery s členem panovnického rodu udržel významné postavení i v novém státě a jeho sekta Cesta nebeských mistrů (Tchien-š’-tao) mohla nadále působit.