Čang, Ťiao (Tao)
Čang, Ťiao (Zhang Jiao 张角), ?–184 n. l., zakladatel taoistické sekty Cesta velkého míru (Tchaj-pching-tao) a vůdce Povstání žlutých turbanů, které přispělo k pádu dynastie Chan. Na sklonku vlády Chan bylo obyvatelstvo sužováno útlakem, bídou, epidemiemi a nájezdy kočovných kmenů. V této situaci sociálního neklidu si získal Čang popularitu hlásáním vizí, že se blíží doba zániku říše a velkých katastrof, jimž uniknou jenom ti, kteří jej budou následovat a očistí se od hříchů. Těm sliboval vytvoření společnosti „nejvyššího míru“, v níž nikdo nebude strádat, všichni si budou rovni a budou žít podle principů taoismu v míru. Inspirací mu byla představa ideální společnosti v dávné minulosti, jak o ní píší Lao-c’ a Čuang-c’ a o níž pojednával už v jeho době existující posvátný text Knihy nejvyššího míru (Tchaj‑pching‑ťing). Velkou oblibu a mnoho stoupenců Čangovi přinesly masové léčitelské obřady, při nichž věřící prosili o pomoc božstva Tři hodnostáře (San-kuan) a káli se ze svých hříchů, které se považovaly za hlavní příčinu nemocí. Roku 184 vyvolal Čang Ťiao povstání proti vládě, jehož se zúčastnilo přes 300 000 jeho stoupenců. Vzpoura byla krvavě potlačena a on sám popraven.