šen (Tao)
šen (shen 神), „duch“, „vědomí“, v taoistické kosmogonii a potažmo vnitřní alchymii (nej-tan) nejsubtilnější a prvotní z tvořivé trojice duch, síla čchi a esence ťing, duchovní oživující kosmický agens. V posloupnosti vzniku světa se jakožto primární duch (jüan-šen) vynořuje v tzv. prekosmické podobě (sien-tchien) z prázdnoty tao a posléze zhutňuje do síly čchi a do esence ťing, aby ve své postkosmické (chou-tchien) podobě formovaly „desetitisíce věcí“, všechny existující jevy a věci; esence jim dává tvar, čchi energii a duch spirituální jiskru. V člověku duch šen tvoří jeho vědomí, psychiku, ovšem rovněž v postkosmické podobě, jakožto poznávající duch (š’-šen). Ve vnitřní alchymii spočívá její základní proces v reverzním (fan) transmutování esence na čchi a čchi na ducha, a to z postkosmické (postnatální) do prekosmické (prenatální) podoby. V posledním stadiu zůstává již jen duch, který se následně transformuje z jinové kvality, kdy ještě něco vnímá, do jangového primárního ducha, jenž splyne s prázdnotou tao, kde neexistují hranice, jevy, čas ani prostor.