ťing (Tao)
ťing (jing 精), „esence“, pojem taoistické filozofie, vnitřní alchymie (nej-tan) i čínského lékařství, jeden ze tří pokladů (san-pao). Rozlišuje se prekosmická esence, sien-tchien č’ ťing (xiantian zhi jing 先天之精), a postkosmická esence, chou-tchien č’ ťing (houtian zhi jing 后天之精). Prekosmická nebo i prvopočáteční esence, jüan-ťing (yuanjing 元精), je ontologická kategorie pojmenovávající primární substanci, do níž se zahušťuje kosmický duch (šen) a z níž se posléze formují všechny existence. V lidském těle je přítomna ve skryté podobě jako prenatální esence a její úschovnou jsou ledviny. Postkosmická neboli u člověka postnatální esence se v těle vytváří po narození mícháním prenatální esence s esencí získávanou trávením potravy a zpětně doplňuje prenatální esenci; uschovává se v pěti vnitřních orgánech, tzv. úschovnách (cang-fu). Díky esenci organismus může růst, existovat a dále se reprodukovat, podílí se rovněž na tvorbě nové krve a životní síly čchi. Esence ťing je základní substancí, která prochází v praktikách vnitřní alchymie transmutacemi, aby zpětně získala svou prenatální kvalitu, což je předpokladem pro reverzní duchovní návrat (fan) do prázdnoty tao, čili dosažení nesmrtelnosti, jak je v taoismu chápána.