ťiao (Tao)
ťiao (jiao 醮), „oběť, obětování“, jeden z hlavních rituálů religiózního taoismu. Jeho základním účelem je navázat a potvrzovat spojení komunity s ochrannými božstvy. Obřady se pořádají jednou za několik let a trvají jeden i více dnů. Řídí je taoistický mistr (tao-š’), obvykle z linie Cesta správné jednoty (Čeng-i-tao). Bývají bohatě strukturované, jejich součástí je např. procesí, při němž se nosí soška božstva, recitují se posvátné texty, používají se při nich různé liturgické předměty (fa-čchi), mohou se provádět i extatické tance, při nichž tanečník-médium v transu vchází v kontakt s vyššími silami. V místních chrámech se jako obětiny pálí vonný olej a tyčinky nebo se klade na oltář ovoce, maso a rýžové víno. Obřady obětování se v kombinaci s očistnými rituály (čaj) začaly jako oficiální zavádět do praxe taoistické církve v sektě Zázračného klenotu (Ling-pao-pchaj) od 5. století, po formální stránce je rozpracoval v 10. století sungský reformátor Tu Kuang-tching. V průběhu této dynastie obřad obětování nahradil očistné rituály, jejichž použití se postupně omezilo na pohřební liturgii a zádušní mše (chung-tchou).