Chuang‑ti nej‑ťing (Tao)
Chuang‑ti nej‑ťing (Huangdi neijing 黄帝内经), Vnitřní kniha Žlutého císaře, zkráceně Nej‑ťing (Neijing 内经), Vnitřní kniha, základní a současně nejstarší dílo čínského lékařství, jehož existence je prvně potvrzena už v bibliografických seznamech císařské kroniky Chan‑šu z 1. století n. l. Tradice je připisuje mytickému Žlutému císaři (Chuang-ti), jenž měl vládnout v 27. století před n. l., ale napsáno bylo zřejmě za dynastie Východních Čou (8.–3. století před n. l.). Dílo je z velké části psáno formou dialogu mezi Žlutým císařem a jeho rádci, kteří odpovídají na císařovy otázky. Shrnuje teoretické i praktické poznatky čínské medicíny založené na učeních o jin-jangu a o pěti hybatelích (wu-sing). Nej-ťing se dělí do dvou rozsáhlých knih o 81 kapitolách: Su‑wen (Suwen 素问), Základní otázky, se zabývá zákonitostmi propojení člověka s univerzem a jejich vlivem na existenci a chod organismu; je více teoretické povahy. Ling‑šu (Lingshu 灵枢), Zázračný čep, původně se nazývala Čen‑ťing (Zhenjing 针经), Kniha akupunktury, se zaměřuje více na praktickou medicínu, zabývá se zejména tematickými okruhy souvisejícími s akupunkturou. Tato část díla se později ztratila a zrekonstruována byla ve 12. století podle textu, který byl přivezen roku 1090 z Koreje.