Ling‑pao‑ťing (Tao)
Ling‑pao‑ťing (Lingbaojing 灵宝经), Knihy zázračného klenotu, soubor děl raného religiózního taoismu. Podle doktríny byly texty stvořeny spontánně při vzniku vesmíru v podobě nefritových destiček popsaných zlatými znaky a podle tradice měly být ve 2. století vyjeveny zakladateli náboženského taoismu Čang Lingovi Nebeským ctihodným vládcem prvopočátku (Jüan-š’ tchien-cun). Zázračný klenot je pojmenování pro všemocný talisman, jenž chrání před zlými silami; pojem se objevuje již v Knize nejvyššího míru (Tchaj‑pching‑ťing). Nejstarší části Knih zázračného klenotu pocházejí asi z 2.–3. století, na jejich dalším zpracování se podílel prastrýc slavného taoisty Ke Chunga, Ke Süan (164–244), a hlavně Ke Chungův pravnuk Ke Čchao-fu (Ge Chaofu 葛巢甫), který je v letech 397–401 zkompiloval do souboru o 30 svazcích. V 5. století spisy editoval a utřídil autor prvního katalogu taoistických děl Lu Siou-ťing. Díla obsahují návody k obřadům a představují základní texty sekty Zázračného klenotu (Ling-pao-pchaj).