Nej‑jie (Tao)
Nej‑jie (Neiye 内业), Vnitřní práce, Vnitřní kultivace, je nejstarší dochovaný text věnovaný praktikám vnitřního přetavování (nej-lien), taoistické individuální kultivace. Je součástí filozofického díla Kuan‑c’ a odhaduje se, že vznikl mezi lety 350–300 před n. l. Na rozdíl od hlavních taoistických textů té doby, Lao‑c’ a Čuang‑c’, je pro Nej‑jie typické, že v něm nejsou rozpracovávány náměty společensko-politické, nezabývá se ontologickými otázkami bytí a nebytí, nepolemizuje s jinými učeními ani se nezhlíží v idealizovaných zlatých časech dávnověku, k nimž je zapotřebí se vrátit, nýbrž pojednává pouze o principech vnitřní kultivace a jejich uplatňování v každodenním životě. Ústřední myšlenkou je nutnost dosažení vnitřní harmonie a potřeba ztišení a pročištění srdce, čili mysli, která je neustále rozrušována nadměrnou aktivitou a emocemi. Dosáhne-li se vnitřní čistoty a tišiny (čching-ťing), získává se tím spontánně vnitřní síla te, a člověk pak zcela přirozeně souzní s tao a stává se mudrcem (šeng-žen).