Lao‑c’ (Tao)
Lao‑c’ (Laozi 老子), Starý mistr, ústřední postava taoismu jak v jeho filozoficko-mystické podobě, tak taoismu religiózního, a hypotetický autor klasického díla Tao‑te‑ťing. Podle životopisu zaznamenaného v díle historika S’-ma Čchiena z 1. století před n. l. tímto mistrem byl hlavní archivář na dvoře čouského krále Li Er, též Li Po-jang (Li Boyang 李伯阳), známý i jako Lao Tan, starší současník Konfucia (551–479 před n. l.). Traduje se, že se oba veleduchové dokonce znali a potkali a že Konfucius prokazoval velký obdiv k nevšední moudrosti Starého mistra. Historičnost těchto tvrzení dosud nebyla průkazně doložena a Lao-c’ zůstává polohistorickou a polomytickou postavou, kolem níž vzniklo množství legend a jež další vývoji vynesl až na vrchol panteonu božstev. Jednou z vžitých je legenda o jeho odchodu na západ. Podle ní mudřec znechucen úpadkem a mravy na panovnickém dvoře a v říši vůbec nasedl jednoho dne na buvola a odešel ze země neznámo kam směrem na západ. Od tohoto příběhu se odvíjejí dvě další linky. Podle jedné jej poznal při opouštění země další taoistický mistr Jin Si a požádal jej o zasvěcení do mysteria tao a o zachycení učení do písemné podoby; tak zůstalo zachováno pro další generace. Druhá se objevuje kolem 3.–4. století a je součástí tehdejších polemik taoistů s buddhisty. Podle ní se Lao-c’ po odchodu na západ stal Buddhovým učitelem, resp. v jiné verzi Buddhou samotným, a přinesl tím moudrost poznání mezi „barbary“; taoismus tedy byl prezentován jako učení, které civilizovalo Indii (Lao-c’ chua-chu ťing). Již za dynastie Chan ve 2. století před n. l. se původně snad historická postava Lao-c’a začíná transformovat v božstvo. Nejprve ve spojení s mytologickou postavou Žlutého císaře (Chuang-ti) byli oba v tradici školy Chuang-Lao vnímáni jako božský zdroj a původci nauky. Když později ve 2. století n. l. vznikla první náboženská taoistická sekta, Lao-c’ už vystupuje jako její hlavní božstvo, Nejvyšší pán Lao (Tchaj-šang Lao-ťün). V této podobě je interpretován jako primárně kondenzovaná prvopočáteční čchi (jüan-čchi), která se vynořila z prázdnoty tao; je vnímán jako přímá emanace tao a stvořitel projeveného světa. Současně jako nositel a předavatel věčné nauky může sestupovat z nebes v převtěleních světců nebo se zjevovat hledačům pravé skutečnosti, aby jim pomáhal na cestě k nesmrtelnosti tím, že jim poskytne zasvěcení, předměty s kouzelnou mocí či texty vyjevující tajemství nauky.