Tchan, Čchu-tuan (Tao)
Tchan, Čchu-tuan (Tan Chuduan 谭处端), 1123–1185, původním jménem Tchan Jü (Tan Yu 谭玉), taoistický světec, jeden ze skupiny Sedmi severních opravdových (Pej čchi-žen), hlavních představitelů školy Cesty dokonání pravé skutečnosti (Čchüan-čen-tao). Pocházel z provincie Šan-tung ve východní Číně a původně byl konfuciánským učencem vzdělaným v klasicích a historii, proslul i jako výtečný kaligraf. Tchan dlouhodobě trpěl bolestmi kvůli chronickému zánětu kloubů, od něhož mu nepomáhaly žádné léky ani akupunktura. Když mu bylo 44 let, dozvěděl se, že do Šan-tungu přišel taoista Wang Čchung-jang, známý i léčebnými schopnostmi; vyhledal jej proto, aby mu pomohl od potíží. Wang u něj rozpoznal znamení předurčující ho k pěstování Cesty (siou-tao), a když jej do druhého dne uzdravil, zůstal už Tchan natrvalo s ním. Po mistrově smrti odešel s dalším ze skupiny, Liou Čchu-süanem, do hlavního města Luo-jangu, aby zde jako žebraví mniši uskutečňovali pěstování Cesty uprostřed nástrah a lákadel velkoměsta. Tchan je zakladatelem Jižní sekty nebytí, Nan-wu-pchaj (Nanwupai 南无 派). Hlásal, že taoistickou nauku lze pěstovat i v běžném životě a není nutné kvůli tomu vstupovat do kláštera, čímž získal pro školu Čchüan-čen-tao mnoho stoupenců.