Pej čchi‑čen (Tao)
Pej čchi‑čen (Bei qizhen 北七真), Sedm severních opravdových, označení pro sedm mistrů Cesty dokonání skutečnosti (Čchüan-čen-tao), pokračovatelů zakladatele linie Wang Čchung-janga. Jsou jimi: Čchiou Čchu-ťi, Tchan Čchu-tuan, Liou Čchu-süan, Ma Jü, Chao Ta-tchung, Wang Čchu-i a Sun Pu-er. Roku 1296 jim císař Š’-cu udělil čestný titul čen-žen, „opravdový člověk“. Skupinu původně představoval Wang Čchung-jang a šest jeho žáků, roku 1310 však císař Wu-cung vyzdvihl do pozice „vládce“ Wanga, jakožto zakladatele a vůdce, a skupina byla doplněna o manželku Ma Jüa, Sun Pu-er. Členové skupiny původně vesměs pocházeli z rodin honorace, ale v dobách válečných zmatků, kdy si Čínu podrobovali severští nomádi, odešli do ústraní, aby se věnovali taoistickému pěstování Cesty (siou-tao); postupně se stali všichni žáky Wang Čchung-janga, který tehdy působil na Šantungském poloostrově. Po smrti mistra šířili každý po své linii dále jeho učení v různých částech střední a severní Číny. Společným rysem jejich škol bylo kladení důrazu na pěstování vnitřní čistoty (čching-ťing) a metod tavení čchi (lien-čchi), spojování taoismu s konfucianismem a buddhismem a altruistický přístup k lidem.